Vstup do jubilejní 70. sezony Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK se 7. 9. odehrál stejně jako vloni na Staroměstském náměstí. Příjemně teplý večer doznívajícího léta, dobře naladění diváci uvnitř i vně zátarasů, špičkový dirigent a geniální hudba klasiků měly být dobrým předpokladem pro úspěšný večer. Orchestr se po letní pauze hodně snažil dostat do své obvyklé formy, jíž má během sezony, a v podstatě se mu to dařilo jak v Sukově Pohádce op. 16 , tak v Janáčkově Sinfoniettě . Rita Čepurčenko zahrála moc pěkně houslové sólo v Sukovi a dechy se zhostily fanfár v Janáčkovi na přijatelné úrovni. Jiří Bělohlávek pak vtiskl oběma dílům zvláště v tektonice pečeť své silné osobnosti. Bohužel vše pokazil přenos zvuku přes mikrofony a reprobedny. Pominul bych nesrovnalosti v souhře orchestru, nemohu však prominout, že díky špatnému sejmutí a reprodukci zvuku došlo k tak velkému zkreslení. Reprobedny by snad unesly koncert Superstar, kde o věrnost zvuku moc nejde, ale pro symfonický koncert to bylo zoufale trapné. Myslím, že orchestr a pořadatel má důvod k přemýšlení o technické přípravě open air koncertu. Takto se Staroměstským náměstím linul zvuk, jenž mi připomněl gramofonovou historii 60. let.
