středa, 15. září 2021

Masterclass Borise Giltburga: tři a půl hodiny výuky bez přestávky

Napsal(a) 

Eliška Tkadlčíková a Boris Giltburg, foto Petra Hajská Eliška Tkadlčíková a Boris Giltburgfoto: Petra Hajská

Festival Dvořákova Praha nabízí letos vedle koncertů také dva mimořádně atraktivní klavírní masterclassy. První se konal 13. září 2001 dopoledne v Sukově síni Rudolfina. Jeho protagonistou byl výtečný rusko-izraelský pianista Boris Giltburg, jenž nadchl Pražany svým debutovým recitálem na Dvořákově Praze v roce 2019 a kterému bylo letos na tomto festivalu svěřeno kurátorství Komorní řady.

Giltburgova masterclassu se zúčastnili tři z nejzajímavějších představitelů nastupující pianistické generace: devatenáctiletá Eliška Tkadlčíková, dvacetiletý Pavol Praženica (oba jsou od letoška studenty profesora Ivo Kahánka na pražské HAMU) a osmnáctiletý Jan Čmejla (student Pražské konzervatoře ze třídy profesorky Evy Boguniové).

Eliška Tkadlčíková si pro Giltburgův masterclass připravila Sonátu č. 4 fis moll op. 30 Alexandra Skrjabina. Hrála tuto technicky i výrazově náročnou skladbu obdivuhodně, na běžném koncertě by za její provedení určitě sklidila chválu. Ale Boris Giltburg ji dokázal ještě vylepšit. Přišel se spoustou zajímavých a neotřelých nápadů: řešil problematiku skoků, zamýšlel se nad rubaty, rytmem i notovým zápisem. Co však bylo na celém jeho pedagogickém vystoupení nejpůsobivější, byla jeho vlastní hra. Kdykoli Elišce něco předváděl přímo u nástroje, zněl mu klavír naprosto jinak než mladé umělkyni – měkce, barevně, poeticky. A z jeho slovního komentáře bylo zřejmé, že má o každém sebemenším detailu už předem zcela přesnou zvukovou představu.

Jan Čmejla a Boris Giltburg, foto Petra Hajská Jan Čmejla a Boris Giltburgfoto: Petra Hajská

Pavol Praženica, druhý frekventant masterclassu, zahrál Borisi Giltburgovi Lisztovu desátou Transcendentální etudu. Začal ji studovat poměrně nedávno, takže tu a tam bude potřeba ještě něco dotáhnout (ale na druhé straně nutno podotknout, že pro mladé hudebníky má větší smysl chodit na masterclassy s rozpracovanými skladbami než s díly, která jsou v podstatě „hotová“). Praženica má výbornou „velkou“ techniku a podal Liszta s tak strhujícím švihem a elánem, že nadchl nejen posluchače, ale zjevně imponoval i Giltburgovi. Slavný pianista se pustil do „výuky“ sympatického mladého umělce s takovým zápalem, až to vypadalo, že úplně zapomněl na publikum.

Jan Čmejla, který Giltburgův masterclass uzavíral, si v červenci přivezl první cenu z Mezinárodní klavírní soutěže Santa Cecilia v portugalském Portu. Spolu s první cenou tam získal také speciální cenu za nejlepší provedení díla dvacátého století, a to Sonáty č. 7 B dur op. 83 Sergeje Prokofjeva. S touto skladbou vystoupil Čmejla i na Giltburgově masterclassu. Skvělou technikou, perfektně tepajícím rytmem, velkolepým zvukem, smyslem pro výstavbu i jemnou barevností (kouzelná volná věta) Čmejla lehce přesvědčil publikum i Giltburga, že onu zvláštní cenu za Prokofjeva dostal v Portu právem. Od Giltburga si mladý pianista vysloužil „bravo“ a konstatování, že k jeho hře „není celkem co říci“. Ale nakonec se ukázalo, že i k tomuto výkonu (svým způsobem dokonalému) mohl Giltburg přidat pár zajímavých postřehů. A navíc nám předvedl, že z klavíru lze dostat zvuk ještě hutnější a intenzívnější, než jaký jsme slyšeli v nejsilnějších místech Čmejlova Prokofjeva.

Boris Giltburg a Pavol Praženica, foto Petra Hajská Boris Giltburg a Pavol Praženicafoto: Petra Hajská

Giltburg je zkrátka nejen vynikající klavírista, ale také neméně talentovaný pedagog. Za zvláštní obdiv pak určitě stojí skutečnost, že celý tři a půl hodiny trvající masterclass zvládl bez přestávky.

Druhý festivalový klavírní masterclass se bude konat 21. září 2021. Své pedagogické umění na něm předvede proslulý maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.