pátek, 20. říjen 2023

Jaroslav Mihule – laureát ceny ministra kultury za rok 2023

Napsal(a) 

Jaroslav Mihule, foto Vojtěch Havlík Jaroslav Mihulefoto: Vojtěch Havlík

PhDr. Jaroslav Mihule hrál ve skrytém kulturním životě Československa roli, o jejímž rozsahu tlampače veřejnosti většinou mlčely. Klavírista, skladatel, muzikolog, hudební publicista, prorektor Univerzity Karlovy, velvyslanec v Haagu, to vše byl a je tento nenápadný ctitel paní Hudby.

Výčet jeho muzikologických a pedagogických aktivit na poli hudebního vzdělávání zabírá na Wikipedii několik stran. Katalog kompletního díla Bohuslava Martinů sice vytvořil belgický muzikolog Harry Halbreich (také díky snazší přístupnosti k pramenům), ale Osud skladatele zařazením jednotlivých děl do dějinných souvislostí popsal až Mihule. Toto vpravdě gigantické dílo o 628 stranách jej postavilo po bok slavných životopisců – Václava Holzknechta, Otakara Šourka, Jaroslava Vogela a dalších. Na Wikipedii není zmíněn jeho převoz desítek partitur Martinů ze Švýcarska a Francie do Poličky. Málo se ví o jeho hlubokém oboustranném přátelství s vdovou Charlottou Martinů, díky němuž zdravotně komplikovaný závěr jejího života byl zmírněn vědomím, že jeho a její země Tatíčka (petit père) miluje a pečuje o jeho odkaz na nejvyšší úrovni.

Jaroslav Mihule byl výrazným aktérem při zakládání Společnosti Bohuslava Martinů a vzniku Nadace Bohuslava Martinů. Především se ale staral o hlubší porozumění složitému a mnohovrstevnatému dílu skladatele, který se stal středobodem jeho života. Jako prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy byl angažován při návrzích na čestné doktoráty Rudolfu Firkušnému, Rafaelu Kubelíkovi a Petru Ebenovi. Spolupracoval na pozvání Paula Sachera na Pražský hrad (koncert ve Vladislavském sále) a připravoval na Kubelíkovo přijetí a vyznamenání této osobnosti základního významu pro Bohuslava Martinů jako člověka a tvůrce.

Toto je jen malý výčet zásluh Jaroslava Mihule. Sám pro sebe si nikdy nic nenárokoval a pocty přijímal se skromností pokorného dělníka na vinici Páně. Svou činností ve prospěch Bohuslava Martinů postavil pomník sobě i těm, kdo byli na věci Martinů spoluúčastni. Buďme mu za to i v budoucnosti neustále vděční.

Ivan Štraus

Profesor Akademie múzických umění v Praze. Po studiu na pražské konzervatoři a HAMU studoval jako aspirant na konzervatoři v Moskvě v roce 1966 - 1968 u Galiny Barinové. V roce 1968 byl v konkurzu vybrán jako učitel HAMU, roku 1975 z politických důvodů propuštěn a působil na Konzervatoři Pardubice. Od roku 1990 je profesorem AMU. V letech 1968-1979 byl členem Českého tria, od roku 1979 primáriem Sukova kvarteta, jako sólista vystupoval s různými orchestry doma i v zahraničí a je držitelem řady ocenění (vítěz soutěže Pražského jara 1964, cena Academy Charles Cross 1966 aj.).

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.