Sissel Vera Pettersen – zpěv, Jaromír Honzák – kontrabas, Vít Křišťan – klavír, rhodes piano, syntezátor, Josef Štěpánek – kytary, Lukasz Zyta – bicí, perkuse. Nahráno: Studio Sono, 12/2012. Vydáno 2013. TT: 46:19. 1 CD Animal Music ANI 033-2.
Kontrabasista Jaromír Honzák dodržuje přesný timing nejen při hře, ale i v publikační činnosti. V poslední době zásobuje posluchače novou nahrávkou v pravidelném dvouletém intervalu. Tento trend dodržel i při aktuální novince Blood Sings . Důležitější než toto načasování je však samotný obsah, a ten je v mnoha ohledech překvapením. Doposud jsme byli u Honzáka totiž zvyklí na čistě autorská alba (výjimkou jsou dva covery z předchozího CD Face of The Bass ) a titul „skladatel“ byl za jeho jménem stejně důležitý jako slovo „kontrabasista“. Už název titulní písně napovídá, že Honzák nahrál album s hudbou zpěvačky Suzanne Vega . Pravděpodobně existuje v těchto křehkých dílech uhrančivých písničkářek nějaká magická síla, která jazzmany přitahuje. Ještě v 70. letech minulého století byly členy koncertní kapely Joni Mitchell třeba Jaco Pastorius nebo Pat Metheny. Megaúspěch zaznamenal nedávno Herbie Hancock s albem River s hudbou pocházející právě od Joni Mitchell.
Honzákův koncept hudby Suzanne Vega je však od Hancockova all-stars přístupu v mnohém odlišný. V první řadě tím, že všechny písně nechal nazpívat norskou zpěvačku Sissel Vera Pettersen , což dodává nahrávce homogenitu, potřebnou hloubku a intimitu. Právě její interpretace je jedním z faktorů, které činí toto album výjimečným. Z jejího projevu je cítit pokora a úcta k materiálu, zpívá vkusně, úsporně, téměř písničkářsky, nevnucuje písním jinou tvář, ale zároveň je její interpretace decentně osobitá. Když jí to aranžmá dovolí, naznačí, že její vokální potenciál zdaleka není využit naplno (orientální nápěv v Blood Sings , scat v Honeymoon Suite či na více místech vrstvené a procesované vokalízy).
Honzákův nadhled a signifikantní hudební jazyk je zde všudypřítomný. Je to přesně ten typický „honzákovský“, spíše zádumčivý sound a to přesto, že nejde o jeho autorskou hudbu a nesnaží se z jednotlivých písní vytvořit něco úplně jiného. V mnoha případech jde spíše o jakousi hudebně inteligentní reinterpretaci s mírně upravenou harmonií, nicméně podstata skladeb či melodických linek zůstává zachována. Potěšitelné je, že jednotlivé písně se nestaly jen odtrhnutými tématy pro nástrojové improvizace, k čemuž to jazzmany často svádí, ale zůstávají písněmi i v Honzákových aranžmá. Ta jsou minimalistická, pestrá, nástroje si nechávají prostor, každá z linek má svou logiku v rámci celku. Album plyne z větší části v melancholické atmosféře, ze které vyčnívají skladby jako Honeymoon Suite a Solitaire s pevně pulsujícím groovem, osobitá je free imprese If you were in my music (odkaz na píseň If you were in my movie ).
V neposlední řadě nelze neocenit Honzákovu šťastnou ruku při volbě spoluhráčů. Mladý klavírista Vít Křišťan nabízí inteligentní hru a pěknou paletu barev a dynamiky. Polský bubeník Lukasz Zyta je známá kapacita a jeho kultivovaná atmosférická hra je již značka kvality. Nenápadnou, ale velmi důležitou roli sehrál Josef Štěpánek s množstvím decentních vyhrávek od akustické kytary, přes barytonovou až po steel pedal. Impozantní zvuk ze studia Sono je pověstnou třešničkou.
Blood Sings vkusným způsobem odhaluje krásu hudby Suzanne Vega. Nestaví jí pomník, ani ji neznásilňuje do zcela nového kontextu. To vyžaduje velký hudební nadhled a pokoru. Usuzujeme-li dle aktuální nahrávky, mají obojího Jaromír Honzák i Sissel Vera Pettersen na rozdávání.
Body: 5 z 6