
Vlasta Reittererová
Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“
Figaro poprvé. Paisiellův Lazebník sevillský v Theater an der Wien
2. březen 2015Divadlo na Vídeňce vsadilo v letošní sezóně třikrát na „Figara“. 16. února 2015 mělo premiéru dramma giocoso Il barbiere di Siviglia – nikoli od Rossiniho, ale první zhudebnění Beaumarchaisovy komedie od Giovanniho Paisiella. V dubnu bude následovat bude Mozartova La nozze di Figaro a v květnu La mère coupable Daria Milhauda...
Touha po exotice. Bizetovi Lovci perel.
8. leden 2015„Ústředním bodem moderního umění byl strach před kýčem, ať už se jednalo o tonální hudbu, realistické malířství nebo rýmovanou poezii. V umění docházívá k bodu, kdy se už styl, ustálená spojení nebo používaný slovník nedají použít, aniž by vznikalo klišé. Strach z takového znehodnocení vedl v avantgardě k rutině. Výsledkem byla jen jiná forma kýče a ztráta veřejného zájmu. To bylo důvodem pro nástup zcela nového záměru, jemuž někteří říkají ‚postmoderna‘, ale mohl by být lépe popsán jako ‚preventivní kýč‘. V okamžiku, kdy umělci poznali, že...
Čajkovského Čarodějka v Theater an der Wien
7. leden 2015V řadě oper Petra Iljiče Čajkovského zaujímá Čarodějka (počítáme-li i skladatelem zničené partitry Vojevody a Undiny) osmé místo. Světový repertoár z nich dnes až na výjimky zná pouze Evžena Oněgina a Pikovou dámu. Čarodějka stojí mezi nimi nejen dobou vzniku, ale také charakterem námětu i hudebním zpracováním. Čajkovskij začal na opeře pracovat roku 1884 a po dvouletém dohadování s autorem dramatické předlohy Ipollitem Špažinským – který se nechtěl vzdát pětiaktového rozvrhu původního dramatu a skladatel musel bojovat o...
Zdeněk Fibich: Orchestral Works 2 and 3
18. říjen 2014O Fibichově 2. symfonii napsal po jejím vídeňském uvedení Eduard Haslick, že „má německé rysy a prozrazuje dobrou německou školu, jíž Fibich prošel na lipské konzervatoři“. Ocenil zvládnutí formy, stylovou jednotu a rytmickou sílu, melodická invence se mu sice zdála poněkud málo rozmanitá, avšak skladba přesvědčila logikou výstavby (vídeňská premiéra se uskutečnila osm měsíců po pražské zásluhou Hanse Richtera a rovněž Hanslick od samého začátku Fibicha uznával). Podobně hodnotila novou symfonii i pražská kritika, německé rysy...
Na jaře roku 1822 se vydal mladý hudebník Louis Schlösser z Německa na cestu do Vídně. Jméno pozdějšího darmstadtského dvorního kapelníka by patrně zcela zapadlo, kdyby nezanechal o svém pobytu ve...