Dopolední koncert Českého spolku pro komorní hudbu, který zazněl v sále Martinů 15. října, byl výrazně mimořádným hudebním zážitkem. Předesílám zkraje, že v tomto textu úmyslně použiju věty, které jsou jen zdánlivě přehnané. Mimořádnost koncertu navíc umocnilo, že skladbou svého programu byl de facto věnován památce klavíristy Antonína Jemelíka (1930 – 1962). Tento geniální a slibný umělec se stal bezděčným svědkem vražedných her tajných služeb a STB, byl bezohledně zlikvidován a jeho odkaz zničen a odsouzen k zapomenutí. Případ byl zakamuflován a dodnes jej nikdo řádně nevyšetřil. O velikosti Jemelíkova umění dnes svědčí

Svým koncertem 2. října otevřelo Trio  Bergerettes (Barbora K. Sejáková-klavír, Daniela Oerterová-housle, Tomáš Strašil-violoncello) podzimní řadu Svatovavřinecké koncertní sezóny. Téměř ideální akustické podmínky a inspirativní prostředí bývalého malostranského kostela sv. Vavřince tentokrát  umožnily vychutnat umění jednoho z našich nejzajímavějších komorních souborů. Své neobvyklé jméno má soubor dle názvu klavírního tria B. Martinů, když mu jej po vítězství v soutěži B. Martinů roku 2001 navrhl belgický muzikolog H. Halbreich.  

Jméno Českého tria se tiskne v koncertních programech více než tři čtvrtě století. Málokterý komorní soubor slavného jména je schopen prodloužit své trvání bez znatelné ztráty originality a přízně publika i po úplné generační výměně svých členů. Už i proto, že druhá generace je vždy poměřována vzpomínkou na své předchůdce. V Sukově síni pražského Rudolfina zazněl 12.října v rámci Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu koncert Českého tria (Dana Vlachová-housle, Miroslav Petráš-violoncello, Milan Langer-klavír), který opět potvrdil, že  současné České trio je v  výjimkou. Samozřejmě, že současná interpretační podoba

Toto téma chci nejprve uvést trochu odlehčeně : Málokterá, a možná jediná skupina muzikantů vytváří takový solidární a spolupráce schopný kmen, jako violoncellisté. Tento jev, ač se zatím nestal předmětem studia evoluční biologie či sociální antropologie, o hudební vědě nemluvě, je hudební veřejnosti zjevný stále častěji. S nadšením hodným amateurs v původním slova smyslu se elitní jedinci příkladně semknou, a zpoza  hradby  mistrovských nástrojů mocně a působivě rozezní prostor v rozsahu od C po e2. Tento úkaz je nejen v hudební ekosféře vzácný a obdivuhodný.

I tak lze definovat večer v pražském Rudolfinu, kterým se 24. září uzavřel festival Dvořákova Praha. Uvedená věta je patřičnou i proto, že vedle očekávaně bezkonkurenčního výkonu hypnoticky charismatického Gila Shahama možná ještě více oslnilo umění Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma. A bezesporu z podstatné části i díky umění jeho dirigentského mága Antonia Pappana, jenž zřídkakdy slyšeným, dokonalým a přesvědčivým způsobem

V minulém roce tomu bylo již 30 let, kdy student AMU Aleš Kaspřík vyzval své tři spolužáky k založení smyčcového kvarteta, které již v následujícím roce suverénně zvítězilo v Mezinárodní soutěži Pražského jara. Od této chvíle se odvíjí nepřetržitá řada úspěchů a ocenění, která řadí Wihanovo kvarteto mezi  nejpřednější světovou interpretační elitu. Často úmyslně zdůrazňuji fakt, že takových komorních souborů je u nás více, než kdekoliv jinde, a nejen na počet obyvatel. Jestlipak to není i proto

5. koncert orchestrálního cyklu „Ti nejlepší“, který zazněl v pražském Sále Martinů, byl věnován dvojímu jubileu a památce významného českého dirigenta 20. století Václava Smetáčka ( 1906-1986 ). Velmi zajímavý a svým způsobem ojedinělý program představili podobně ojediněle zajímaví mladí interpreti. Akademičtí sólisté jsou výkvět nástrojových tříd hudební fakulty AMU, stejně jako s nimi účinkující skuteční sólisté koncertu – houslisté M. al-Ashab, M. Klodová, violistka M. Matoušková, cellistka J. Škodová a dirigent S. Bagnoud.

Kdybychom měli ve vládě a stranách tolik kvalitních politiků, kolik máme komorních souborů světové úrovně, tak nevíme co s přebytkem rozpočtu, ovládáme EU a půjčujeme Světové bance. Jedním z takových souborů je i Kinsky Trio Prague (Veronika Böhmová-klavír, Lucie Sedláková Hůlová-housle, Martin Sedlák-violoncello). Soubor vznikl r. 1998, a od r. 2004 nese jméno českého šlechtického rodu Kinských. 

2. a 3. března zazněl ve Smetanově síni Obecního domu v Praze koncert, jenž obsazením a programem sliboval nevšední hudební zážitek. Pod vedením šéfdirigenta Symfonického orchestru FOK Pietari Inkinena zazněla česká premiéra současného finského skladatele Einojuhani Rautavaariho, Čajkovského houslový koncert v podání 1. koncertního mistra Berlínské filharmonie Daishina Kashimota a 5. symfonie Dmitrije Šostakoviče.

Středa 17. února nadělila pražskému publiku dva krásné koncerty komorní hudby, které bylo možné vychutnat jako dva vzájemně navazující chody hudebních lahůdek.