
Pravoslav Kohout
Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.
Dopolední koncert Českého spolku pro komorní hudbu, který zazněl v sále Martinů 15. října, byl výrazně mimořádným hudebním zážitkem. Předesílám zkraje, že v tomto textu úmyslně použiju věty, které jsou jen zdánlivě přehnané. Mimořádnost koncertu navíc umocnilo, že skladbou svého programu byl de facto věnován památce klavíristy Antonína Jemelíka (1930 – 1962). Tento geniální a slibný umělec se stal bezděčným svědkem vražedných her tajných služeb a STB, byl bezohledně zlikvidován a jeho odkaz zničen a odsouzen k zapomenutí. Případ byl zakamuflován a dodnes jej nikdo řádně nevyšetřil. O velikosti Jemelíkova umění dnes svědčí
Svým koncertem 2. října otevřelo Trio Bergerettes (Barbora K. Sejáková-klavír, Daniela Oerterová-housle, Tomáš Strašil-violoncello) podzimní řadu Svatovavřinecké koncertní sezóny. Téměř ideální akustické podmínky a inspirativní prostředí bývalého malostranského kostela sv. Vavřince tentokrát umožnily vychutnat umění jednoho z našich nejzajímavějších komorních souborů. Své neobvyklé jméno má soubor dle názvu klavírního tria B. Martinů, když mu jej po vítězství v soutěži B. Martinů roku 2001 navrhl belgický muzikolog H. Halbreich.
Jméno Českého tria se tiskne v koncertních programech více než tři čtvrtě století. Málokterý komorní soubor slavného jména je schopen prodloužit své trvání bez znatelné ztráty originality a přízně publika i po úplné generační výměně svých členů. Už i proto, že druhá generace je vždy poměřována vzpomínkou na své předchůdce. V Sukově síni pražského Rudolfina zazněl 12.října v rámci Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu koncert Českého tria (Dana Vlachová-housle, Miroslav Petráš-violoncello, Milan Langer-klavír), který opět potvrdil, že současné České trio je v výjimkou. Samozřejmě, že současná interpretační podoba
Hold violoncellistů památce Josefa Chuchra
12. říjen 2016Toto téma chci nejprve uvést trochu odlehčeně : Málokterá, a možná jediná skupina muzikantů vytváří takový solidární a spolupráce schopný kmen, jako violoncellisté. Tento jev, ač se zatím nestal předmětem studia evoluční biologie či sociální antropologie, o hudební vědě nemluvě, je hudební veřejnosti zjevný stále častěji. S nadšením hodným amateurs v původním slova smyslu se elitní jedinci příkladně semknou, a zpoza hradby mistrovských nástrojů mocně a působivě rozezní prostor v rozsahu od C po e2. Tento úkaz je nejen v hudební ekosféře vzácný a obdivuhodný.
I tak lze definovat večer v pražském Rudolfinu, kterým se 24. září uzavřel festival Dvořákova Praha. Uvedená věta je patřičnou i proto, že vedle očekávaně bezkonkurenčního výkonu hypnoticky charismatického Gila Shahama možná ještě více oslnilo umění Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma. A bezesporu z podstatné části i díky umění jeho dirigentského mága Antonia Pappana, jenž zřídkakdy slyšeným, dokonalým a přesvědčivým způsobem
Jedinečný Janáček skvělých Wihanovců
24. březen 2016V minulém roce tomu bylo již 30 let, kdy student AMU Aleš Kaspřík vyzval své tři spolužáky k založení smyčcového kvarteta, které již v následujícím roce suverénně zvítězilo v Mezinárodní soutěži Pražského jara. Od této chvíle se odvíjí nepřetržitá řada úspěchů a ocenění, která řadí Wihanovo kvarteto mezi nejpřednější světovou interpretační elitu. Často úmyslně zdůrazňuji fakt, že takových komorních souborů je u nás více, než kdekoliv jinde, a nejen na počet obyvatel. Jestlipak to není i proto
Akademičtí komorní sólisté a jejich sólisté
8. březen 20165. koncert orchestrálního cyklu „Ti nejlepší“, který zazněl v pražském Sále Martinů, byl věnován dvojímu jubileu a památce významného českého dirigenta 20. století Václava Smetáčka ( 1906-1986 ). Velmi zajímavý a svým způsobem ojedinělý program představili podobně ojediněle zajímaví mladí interpreti. Akademičtí sólisté jsou výkvět nástrojových tříd hudební fakulty AMU, stejně jako s nimi účinkující skuteční sólisté koncertu – houslisté M. al-Ashab, M. Klodová, violistka M. Matoušková, cellistka J. Škodová a dirigent S. Bagnoud.
Kdybychom měli ve vládě a stranách tolik kvalitních politiků, kolik máme komorních souborů světové úrovně, tak nevíme co s přebytkem rozpočtu, ovládáme EU a půjčujeme Světové bance. Jedním z takových souborů je i Kinsky Trio Prague (Veronika Böhmová-klavír, Lucie Sedláková Hůlová-housle, Martin Sedlák-violoncello). Soubor vznikl r. 1998, a od r. 2004 nese jméno českého šlechtického rodu Kinských.
2. a 3. března zazněl ve Smetanově síni Obecního domu v Praze koncert, jenž obsazením a programem sliboval nevšední hudební zážitek. Pod vedením šéfdirigenta Symfonického orchestru FOK Pietari Inkinena zazněla česká premiéra současného finského skladatele Einojuhani Rautavaariho, Čajkovského houslový koncert v podání 1. koncertního mistra Berlínské filharmonie Daishina Kashimota a 5. symfonie Dmitrije Šostakoviče.