Vzpomínka na vzácného přítele

S Pavlem Hůlou (23. 1. 1952) jsem se seznámil v roce 1975. Tehdy mi následky zranění znemožnily pokračovat v kariéře primária mnou založeného Nového smyčcového kvarteta, a Pavel byl ochoten nastoupit na moje místo. Tato jeho volba dle mého soudu kvarteto zachránila, a jeho schopnost zvládnout v krátkém čase jakýkoliv potřebný repertoár soubor úspěšně navrátila na pódia. Pavel byl dvojnásobným laureátem Kocianovy houslové soutěže, takže bylo logické se zaštítit v nové sestavě jménem Mistra. Pavel Hůla byl ideálním primáriem, který svým přínosem, přirozenou hudebností a dokonalou technikou mi od počátku připomínal umění jedinečného primária Smetanova kvarteta, Kocianova žáka Jiřího Nováka. Během několika let Kocianovo kvarteto, především díky Pavlově talentu, se umístilo mezi nejuznávanější špičku evropských komorních souborů.

Pavel Hůla byl nejen Bohem nadaný umělec, ale byl vzdělaným a přemýšlivým intelektuálem s výraznou schopností koncepčního myšlení a organizování, což potvrzuje i jeho dlouholeté (a vůbec ne jednoduché!) předsednictví poroty Kocianovy houslové soutěže. Byl jsem dvakrát jejím členem, a tak i svědkem jeho taktnosti, čestnosti, diplomatického umění a nezaujaté objektivity, stejně jako jeho jazykových znalostí a metodicko-pedagogických schopností srozumitelně vysvětlit a ukázat. Tyto vlastnosti se samozřejmě promítly i do jeho úspěšné práce s jím vedeným komorním orchestrem a jeho pedagogické činnosti na HAMU.

Pavel, jenž odešel 7. 12. 2021, byl výjimečně laskavou a inspirativní osobností, a bude nám všem, jako člověk i jako umělec, moc a nenahraditelně chybět.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější