
Pravoslav Kohout
Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.
EuroArt Praha a Bennewitzovo kvarteto
16. listopad 2013Chtěl bych upozornit na jeden jev. V Praze se občas celkem nenápadně uskuteční hudební událost, která má umělecké parametry srovnatelné se špičkovými rudolfinskými koncerty. Organizují je nadšenci z různých spolků, škol, či prostě přátelských seskupení milovníků hudby. Většinou tyto akce nemají jinou propagaci než nějaký druh osobního pozvání či mailovou zprávu a uskutečňují se v prostorách, které jsou buď v majetku některého ze zúčastněných, či téměř doslova za hubičku. Dostávají tak ráz setkání společnou slastí sblížené...
Houslistka Julia Fischer a klavíristka Milana Černjavska rozezněly 26. května Dvořákovu síň Rudolfina recitálem nepopsatelné dokonalosti a účinku. O houslovém umění Julie Fischer je těžké něco výstižného napsat, pokud pisatel nemá talent básníka Seiferta. A psát kritiku na podobný úkaz je stejně absurdní jako kritické vyjádření k milostnému polibku krásné dívky. Lze nanejvýš říci „chtěl bych více ...“ Zjev Julie Fischer popírá rovnostářsky korektní teze stoupenců módních teorií a dokládá, že lidé si prostě v mnohém, včetně talentu, schopností...
Prague Music Performance umí připravit ledacos – interpretační mistrovský kurz, přehlídku filmů, netradiční koncert, přivézt ambiciózní mladý orchestr. Dne 6. 5. uspořádal institut, jehož zakladatelem byl Zenon Fishbein, v pražském kostele sv. Šimona a Judy koncert ad hoc vytvořené komorní sestavy: klavír – Jan Bartoš, umělecký ředitel PMP, housle – Josef Špaček, violoncello – Tomáš Jamník. Všichni patří mezi nejzajímavější mladé české hudebníky a i tentokrát prokázali špičkové sólové a komorní kvality, flexibilitu a schopnost naslouchat.
Že Smetanovo trio patří mezi vrcholné představitele české komorní hry, je domácímu i zahraničnímu publiku skutečností dávno známou. Na samostatném recitálu klavíristky Jitky Čechové a violoncellisty Jana Páleníčka, jenž zazněl 28. 1. v kostele sv. Šimona a Judy pod záštitou jednatelství FOKu, se mohli posluchači již po několikáté přesvědčit o jejich stejně špičkových sólových kvalitách. Oba také nahráli množství úspěšných CD a například cyklus celého klavírního díla Bedřicha Smetany v podání Jitky Čechové považuji za výjimečný snímek.
A vkus pro míru, respekt a cit pro záměr skladatele, vědomí souvislostí obsahu díla. To je Wihanovo kvarteto. A především tímto se výrazně liší od mnohých podobně dokonale technicky připravených interpretů. Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jiří Žigmund a Aleš Kaspřík) nepodléhá vábení módních trendů dovedených leckdy až do zkreslující karikatury.