Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Odpolední matiné Josefa Špačka 

25. únor 2020
Odpolední matiné Josefa Špačka 

Česká filharmonie, potažmo i Český spolek pro komorní hudbu,  má tak termínově nabitý program, že uvádí mnohé zajímavé projekty buďto dopoledne nebo odpoledne. Tak dopadla i abonentní řada K. Ještě štěstí, že neskončila v Sukově síni, ale díky 15. hodině se koncerty konají ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Zde nabídl 23. 2. pěkný program Komorní orchestr České filharmonie. Nadstandardní výsledek přičítám hlavně koncertnímu mistru České filharmonie Josefu Špačkovi, uměleckému garantu pozitivního projektu (formálně jsou dalšími garanty Jan Mráček a Jiří Vodička). 

Muzikologie v hudbě, hudba v muzikologii

Analýza takovéhoto tématu by si zasloužila důkladnou vědeckou studii, na což není místo. Tedy jen stručná poznámka: Pro jakoukoli seriózní interpretaci musí hudebník nejen studovat různá notová vydání, existuje-li, tak i kritického, ale vstřebávat též informace o vzniku díla, obecné historické souvislosti, interdisciplinární vztahy atd., prostě vše relevantní. Tento servis by mu nabízí v první řadě hudební věda. Pro muzikology by pak mělo být důležité být v kontaktu s živou hudbou, dokonce si myslím, že když tomu tak není, může být jejich práce ochuzena. (U některých kolegů vidím blahodárné propojení teorie a praxe – příkladem budiž třeba David Eben či Martin Horyna…)

Harmonie 2/2020

27. leden 2020
Harmonie 2/2020

Tento rok se hudební svět točí kolem výročí Ludwiga van Beethovena. Je tomu tak i v českém mikrosvětě. Pokusů o inspirované tlumočení Beethovena bylo, je a bude bezpočet. Jakkoli některé projekty budou dozajista velmi zajímavé, možná i s mezinárodním přesahem, obávám se, že se jen máloco vyrovná tomu, co jsem prožil 19. prosince 2019 v pražském Rudolfinu, kdy vedl Českou filharmonii Leonidas Kavakos, v Praze poprvé i v roli dirigenta. Té se zhostil v Eroice překvapivě dobře a svým nenápadným, leč mocným charismatem si získal nejen publikum, ale i zhýčkaný orchestr navyklý na silné dirigentské váhy. O nadstandardním vztahu mezi houslistou a orchestrem svědčí slova koncertního mistra České filharmonie Jiřího Vodičky: „Spolupráce s ním byla výborná. Měl jasnou představu o zvuku a frázování a často si půjčoval mé housle, aby nám detaily při zkoušení zahrál. Byl velice milý a přátelský.“

Pražský Nový rok je zajímavější než vídeňský

Moje glosa loučení se starým rokem a přivítání nového nebude tradiční kritikou. Byl bych rád, kdyby to byla hlavně výzva k reakci.

Harmonie 1/2020

29. prosinec 2019
Harmonie 1/2020

V roce 2020 nepůjde v hudbě zdaleka jen o výročí Beethovena, ale například o to, jaký bude nový život pražské Státní opery (navrhuji, abychom se vrátili k názvu Smetanovo divadlo), jestli bude česká hudba „samaritánem, lazarem, davidem bez praku, pocestným chudým či bohatým“… Bude i o velkých maličkostech a radostech života, o neobyčejných setkáních s uměním. K tomu se pokusí přispět i Harmonie.

Antonín Kohout: Violoncellista, učitel, rétor

„Kohout se stal jednou z hlavních postav popisovaného kvartetního rozkvětu, a to hlavně svým prosazováním kolegiální etiky, striktně vylučující jiné než umělecké soutěžení –některé pražské soubory (nebylo jich mnoho) usilovaly využít skutečnosti, že mají blíž ke žlabu Pragokoncertu, který jediný měl tehdy možnost vyslat český soubor za hranice, a uchylovaly se dokonce u jednotlivých pořadatelů k pomluvám, týkajícím se úrovně mimopražských kolegů. Ke špinavým praktikám pracovníků Pragokoncertu samého patřilo například odvolat ohlášené a propagačně už připravené účinkování brněnského souboru na významném zahraničním festivalu s tím, že přijal výhodnější nabídku ve Skandinávii, a poslat místo něho protežovaný soubor pražský. Tonda Kohout měl o těchto činnostech přehled a během častého hostování Smetanova kvarteta v Brně o tom moravské kolegy informoval. A nejen to: když kvůli časové kolizi muselo jeho kvarteto jeden z obou svých zájezdů (vznikla omylem zprostředkovatelů) odříci, doporučil zahraničnímu pořadateli tehdy mladé Janáčkovo kvarteto (o nějakém Brnu tam do té doby nikdo neslyšel) a to tam slavilo nečekaný triumf, který se stal počátkem jeho rozsáhlé zahraniční činnosti.“ (Jiří Beneš: Antonín Kohout - Víc než kvartetní violoncellista, Harmonie 12/2019)

Harmonie 12/2019

27. listopad 2019
Harmonie 12/2019

Čas nenávratně letí. Blíží se konec roku a v jedinečném období adventu, Vánoc a konce roku bývá dobré ohlédnut se. Jaký byl 19. rok třetího tisíciletí? Pro Harmonii vzrušující, neboť jsme uskutečnili největší vizuální změnu v dějinách české hudební žurnalistiky. Reakce jsou zatím většinou pozitivní, takže se mohu těšit nadějí, že jsme „otočili kormidlo správným směrem“. Mám radost z vývoje našeho portálu, který patří mezi nejkvalitnější české internetové hudební platformy, a ze životem kypícího facebooku.

Tradice versus beton

14. listopad 2019
Tradice versus beton

Je to už dobré dva roky, co jsem naposledy slyšel Bennewitzovo kvarteto.  Donesly se ke mně skvělé reference, takže jsem původně na koncert šel z prozaického důvodu, abych poznal, jak teď hraje, abych byl tak říkajíc „v obraze“. Zvolilo si program, jenž měl v sobě až průhlednou linii. V centru Mendelssohn (Smyčcový kvartet a moll, op. 13), jenž byl svorníkem k Bachovi (výňatek z Umění fugy), jehož pro svět znovu objevil, a k Beethovenovi (Smyčcový kvartet a moll op. 132, č. 15), jehož obdivoval, miloval a v určité fázi života i napodoboval.

Nedokončená

1. listopad 2019
Nedokončená

Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 24. listopadu mě zradilo zdraví, takže jsem musel odejít z pražského Obecního domu předčasně, takže se stal pro mě „nedokončenou“. Dle novinářské etiky bych správně neměl o koncertu psát, ale bylo to tak učebnicové, že jsem se rozhodl učinit výjimku a vydat svědectví o výseku včera, jehož jsem byl přítomen. Nuže v úvodu jsem slyšel Haydnovu Symfonii č. 30 C dur „Aleluja“ a poté Violoncellový koncert č. 1 Bohuslava Martinů (Dvořákovu Osmou symfonii po pauze jsem nezvládl.)  

Harmonie 11/2019

25. říjen 2019
Harmonie 11/2019

1989-2019. „Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“ „Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“ Tändzin Gjamccho. Na slova čtrnáctého dalajlámy jsem si vzpomněl, když sleduji podivné symbolické flagellatio, které předvádějí vůči naší zemi byrokraté Čínské lidové republiky. Jako správní podřízení jistě důkladně přemýšleli, jak se zavděčit vrchnosti za urážku od pražského primátora, který jako politický novic neodhadl reakci adresáta. Odnesla to kultura, která se nemůže bránit. Cenzor hledal, hledal a hle, našel jednoduchý klíč.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.