Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Harmonie 9/2020

27. srpen 2020
Harmonie 9/2020

Moje nejstarší oblažující vnučka má pět let. Je to zvídavý človíček, neustále se na něco ptá, má ráda logické hry a jazykolamy. Samozřejmě má ráda notoricky známé říkanky: „Má máma má malou zahrádku. Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.“ Vedle těchto jistot jsem však v její knize našel i říkanku, kterou jsem neznal: „Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp.“ Nešlo neuvědomit s ianalogii k době, kterou prožíváme.

David Mareček: Alternativní sezonu nemáme

Česká filharmonie prošla jako jiné orchestry nelehkým obdobím. Coby příspěvková organizace ministerstva kultury nebyla jako například společenství staré hudby ve vzduchoprázdnu, měla zachovány určité jistoty, nicméně ekonomická škoda není bezvýznamná. Filharmonický ekonom Ondřej Matyáš říká, že jde za období od března do června o 25 milionů korun, a dodal: „To samozřejmě není všechno, už nyní vidíme, že se výrazně, a pro nás negativně, promění na několik nejbližších let trh se zahraničními zájezdy. Tím, že jsme závislí na celkovém výkonu ekonomiky, ať už přes ekonomickou situaci našich dárců nebo abonentů, ale i ostatních subjektů, které si Rudolfinum pronajímají, víme, že to bude extrémně nesnadné rozhodně po několik dalších sezon, a to i kdyby nepřišla žádná masivnější druhá či třetí vlna.“ Nicméně generální ředitel David Mareček zůstává optimistický a filharmonie připravuje novinky. O některých mi v červnu vyprávěl ve své pracovně v Rudolfinu.

Harmonie 8/2020

28. červenec 2020
Harmonie 8/2020

Řeky radosti, řeky veselí, řeky jásotu, řeky touhy, řeky lásky, řeky přátelství se vylévají a tryskají před trůnem slávy, vzdouvají se a ústí k branám nebeských stezek Projevy rasismu mají různé odstíny, od zamlžených virulentních plodů mozkové činnosti určitých politiků až po otevřenou primitivní nenávist a různé jsou i reakce. V USA a jiných končinách světa se řeší Black Lives Matter a Mee Too, což je hodně složité a ze středu Evropy těžko pochopitelné a vede to v kultuře až k absurditám – například celoživotní práce Plácida Dominga je zadupána do země, mimořádné filmové počiny Forrest Gump, Láska nebeská, série Johna Cleeseho Hotýlek atd. jsou rasistické, ničí se sochy důležitých historických osobností. (Tato sebezničující vlna však přece jen dospěla i k nám. Tisková agentura Disharmonie vydala zprávu, že socha Woodrowa Wilsona v pražských Vrchlického sadech bude nahrazena Antonínem Dvořákem, samozřejmě s holoubkem na rameni, protože jeho vztah k menšinám byl příkladný.)

Harmonie 7/2020

22. červen 2020
Harmonie 7/2020

Kolem svých dvanáctin jsem nevedl jen duchovní dialog s Dvořákem, Mozartem, Schubertem, Vivaldim, Brahmsem či Beethovenem, neutápěl jsem se jen ve Svěcení jara, ale schroustal jsem kdeco – od spisů Rollanda včetně Jana Kryštofa a Chrámu i tvrze Pavla Eisnera po životopisy Michelangela, Ondříčka, Kubelíka, od verneovek po jména „literatury absurdna“ jako byli Sören Kierkegaard, Jean-Paul Sartre či Franz Kafka. Je to sice divné, ale svět absurdity mě fascinoval. (Možná proto, že byly v mém podvědomí uloženy zážitky z druhé poloviny roku 1968.) S fenoménem absurdity jsem se pak střetával často – v životě, ve studiu i v křesťanství. Ostatně doba vlády nereformovatelných komunistů byla absurdní ze své podstaty.

Harmonie 6/2020

27. květen 2020
Harmonie 6/2020

Několik měsíců je kultura v podivné hibernaci. Jako občan tohoto státu některým krokům politiků rozumím, jiným částečně, v leckterých tápu. Nechápu, proč v březnu a dubnu nechali na holičkách stovky hudebníků „na volné noze“, takže špičkoví instrumentalisté a zpěváci si museli přivydělávat v supermarketu nebo být podomními distributory, že koncertní sál typu Rudolfina či Besedního domu je pro ně zdravotně rizikovější než hobbymarket nebo obří nákupní centrum atd. atp. Na počátku května sice vláda umožnila pořádání kulturních akcí, jenže limity jsou natolik omezující, že pro divadla, symfonické orchestry a festivaly nemá ekonomický smysl býti Fénixem a povznést z prachu svoje projekty. S nadějí čekají na podzim, jenž by měl být kulturně nabit. Ministr kultury nicméně mimo jiné prohlásil (možná ještě změní názor), že velké kulturní akce jsou do konce října zakázány.

I orchestry čekají na lepší časy

11. květen 2020
I orchestry čekají na lepší časy

Česká republika se pomalu probouzí z koronavirové hibernace. Ekonomicky a sociálně byly postiženy i tisíce hudebníků ze světa klasické hudby. Patří mezi ně i členové symfonických orchestrů. Jak konkrétní bude budoucnost orchestrů nevím, i když mám pocit, že se nevrátí do stejné řeky. A také nevím, zda se vrátí či promění chuť navštěvovat koncertní sály. Jaká je ale současnost velkých symfonických těles? Zeptal jsem se ředitelů tří našich špičkových orchestrů. Za Filharmonii Brno odpovídala Marie Kučerová, za Janáčkovu filharmonii Ostrava Jan Žemla a za Symfonický orchestr hlavního města Praha FOK Daniel Sobotka. Zdůrazňuji, že jejich odpovědi reagují na počátek května, přičemž situace se poměrně dynamicky proměňuje.

Komentář Luboše Stehlíka: Novinář se může zmýlit, ale neměl by to opakovat

V současné korono době místo abych proklínal Čínu, že vlastně „stvořila“ a vyslala do světa nový virus, přičemž se nechtěně postarala o celosvětovou tragédii a necítí potřebu se za to omluvit, místo abych si dělal legraci z neschopnosti našich politiků včas zajistit ochranné pomůcky a z jejich servility vůči téže zemi, jež nám teď blahosklonně draze prodává roušky a respirátory nebo abych byl nabroušený na českou módu lyžovat v Itálii, raději se pokouším dělat cosi smysluplného. Jelikož moje zdravotní dokumentace a věk mě přiměly být v dobrovolné izolaci a obejít se bez občerstvujícího prostředí redakce Harmonie, dovolím si jen pramínek myšlenek. Budou to dva příběhy, které jsou sice od sebe časově hodně vzdálené, ale mají svůj průsečík.

Harmonie 4/2020

23. březen 2020
Harmonie 4/2020

Původně jsem psal tento editorial v době, kdy byli v České republice pouze tři pacienti s nemocí Covid-19 a ministr kultury varoval, že by mohlo být zrušeno letošní Pražské jaro. Myslel jsem, že by měli přátelé klasické hudby nebo jazzu projevit koronovzdor a nadále chodit na koncerty, opery a jam sessiony a nenechat zvítězit nad živou hudbou Google Play, Spotify, Idagio, Deezer, Apple nebo Amazon. Jenže na výročí okupace našeho státu Hitlerem 15. března nás už koronavirus zcela okupoval, nemocných jsou stovky a hrozí, že jich budou tisíce a naše země bude ekonomicky kolabovat. Veřejná kultura klesla do bodu nula, zrušených koncertů klasické a jazzové hudby jsou stovky a přes nadějeplná vyjádření visí otazník nejen nad zbytkem hudební sezony, ale i Pražským jarem, ostravským Janáčkem, Dvořákovou Olomoucí atd. Nevíme, kdy se původně čínský virus unaví, takže není vyloučeno, že v ohrožení mohou být i červnové, ba i prázdninové hudební akce. Každý den je jiný a intendanti orchestrů, divadel a jednorázových akcí situaci asi úzkostlivě sledují. Kdoví, co se bude dít v době, kdy vyjde toto číslo Harmonie. Za redakci musím doufat, že některé články tohoto vydání se neocitnou tak trochu na slepé koleji…

Březnový TIP Harmonie: Kavakosova introvertní pocta Beethovenovi

Pro ty z vás, kteří jste byli v prosinci 2019 přítomni provedení Houslového koncertu D dur Leonidase Kavakose s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu, bude nahrávka cennou upomínkou na mimořádný zážitek, navíc s komorním bonusem. Pro diskofily, kteří ctí mimořádné Kavakosovo houslové umění, budou dvě CD utvrzením, že patří do světové hudební elity, pro ostatní nejspíš objevem, protože to, co pod jeho vedením vzniklo, je vskutku výjimečné.

Jaká bude nová éra PKF – Prague Philharmonia zatím nevíme

PKF – Prague Philharmonia alias Pražská komorní filharmonie je v Česku bezesporu nejlepším komorním orchestrem. Nepatří sice ve svém oboru zatím mezi nejvyšší světovou elitu, ale v cizině má vysoký kredit a těší se úctě. Svědčí o tom zájem koncertních agentur, nahrávacích společností a renomovaných umělců. Její dějiny  tvořili Jiří Bělohlávek,  Ladislav Simon, Ilja Šmíd, Jakub Hrůša, Kaspar Zehnder, Michel Swierczewski…, od roku 2015 šéfdirigent Emmanuel  Villaume  a také dlouholetý ředitel Radim Otépka (v čele PKF od roku 2006).   V únoru se stalo něco, co se v českém hudebním světě často neděje. Vedení obecně prospěšné společnosti Radima Otépku velmi svižně propustilo. Novou hlavou elitního českého komorního orchestru je Kateřina Kalistová, bývalá  náměstkyně ministerstva kultury. Předpokládám že mu naordinuje lecjaké změny, možná i docela závažné, a dá mu novou dynamiku, kterou velmi potřebuje. Paní ředitelku jsem požádal o rozhovor, který se nakonec kvůli její pracovní vytíženosti uskutečnil jen digitálně.  Bohužel se to odrazilo v poněkud formálních či nekonkrétních odpovědích.  Výsledkem je, že vnímám novou energii posunout orchestr někam dál, jen mi v  tuto chvíli není jasné kam. Řečeno slovy Sócrata scio me nihil scire (vím, že nic nevím).  Nicméně jedno je jisté – drtivá většina jejich projektů je něčím zajímavá a snese více či méně mezinárodní  srovnání. 

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.