Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Harmonie 12/2020

23. listopad 2020
Harmonie 12/2020

„Šípkové cukroví: 17 dg cukru, 17 dg spařených a strouhaných mandlí, limonová šťáva, polívková, ne vrchovatá lžíce šípkové marmelády (bez cukru), na talíři rozmíchat, podlouhlé válečky z toho dělat, na prst vysoko vyválet a ledem z půl bílku a cukru potřít, ostrým nožem tenké plátky nakrájet a otočit do kroužku. Naklade se na plech a nechá se sušit.“ Nemyslel jsem si, že bude námětem mého psaní někdy gastronomie. Mým vrcholem v kuchyni je totiž prozatím krupicová kaše. Před časem se ocitla na mém redakčním stole Mářina kuchařka, Recepty l Kronika našeho života s podtitulem Zapsala Marie Stejskalová, hospodyně v rodině Leoše Janáčka. Poprvé v životě jsem nadšeně pročetl kuchařku. (Jen kdybych věděl, kolik tehdy bylo kvasnic za tři krejcary.) Zjištěním, co měl Janáček rád, se mi skladatel ještě více zlidštil a moje manželka nejlepší ze všech se dala přesvědčit, aby pár obzvlášť lákavých receptů vyzkoušela, byť kuchyň u ní nemůže konkurovat zahradě. Dle kuchařky můžete stvořit nejen dorty, koláče, táče, vánočky, mazance, záviny, koblihy, nákypy, palačinky, amolety nebo sušenky, ale i nápoje se slibnými názvy: Silvestrovský punč, Z růží koňak, Pivní likér… Neobyčejný soupis receptů, jenž příliš nekonvenuje se současnými kuchařkami, je doplněn Kronikou našeho života, netradičním pohledem na část života běhu geniálního umělce, jež by mohla být pro muzikology, interprety i studenty hudby zajímavá.

Svítá na lepší časy?

19. listopad 2020
Svítá na lepší časy?

Pod optimistickým heslem Svítá na lepší časy zahájil Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha 19. listopadu vánoční on-line prodej na vybrané projekty 14. ročníku (www.dvorakovapraha.cz). Jestliže rok 2020 byl zevně i vnitřně ovliněn pandemií čínského koronaviru, rok 2021 jakoby chtěl vzlétnout k nebesům. Je velmi ambiciózní a pozitivní. Svědčí o tom slova intendanta festivali Jana Simona: „Jakkoliv to bylo složité, podařilo se nám letos uspořádat festival Dvořákova Praha v plném rozsahu. Je pravdou, že jsme  finální podobu museli přizpůsobit okolnostem, které zasáhly celou naši společnost, nejenom kulturní život. Každopádně jsme ale získali obrovské zkušenosti s krizovými situacemi. Nyní však věříme, že až zahájíme v září 2021 další festivalový ročník, naše letošní zkušenosti zůstanou vzpomínkami, epidemická situace bude již daleko příznivější a milovníci hudby se s interprety budou moci setkávat bez jakýchkoliv omezení.“ A ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář dodává, že „jakkoliv druhá vlna šíření nemoci znovu zastavila kulturní život, všichni skutečně pevně doufáme, že když ne ještě letos, tak alespoň příští rok se již všechno vrátí do normálu. Tedy že již brzy bude svítat na lepší časy“.

Pražské jaro vidí rok 2021 optimisticky

Ředitel největšího českého hudebního festivalu Roman Bělor napsal, že „Pražské jaro chce být symbolem naděje“.  A program 76. ročníku s letopočtem 2021, který byl odtajněn 10. listopadu,  to potvrzuje. Po víceméně totálně covidově internetovém 75. ročníku, který prověřil kreativitu pořadatelského týmu na maximum, nabízí festival vskutku hodně mezinárodní koncept. Věřme, že do počátku května bude nejen celý svět, ale i naše země ochráněn před neústupným covidem 19 účinnými vakcínami a definitivně se vyhne letošním nouzovým stavům, které tak silně poznamenaly nejen Pražské jaro, ale i Festival Rudolfa Firkušného.

Harmonie 11/2020

23. říjen 2020
Harmonie 11/2020

Původně jsem si chtěl říjnovým editorialem udělat pro tento rok pauzu s cenami, ale 28. září jsem změnil názor. Ke Dni české státnosti udělil předseda Senátu Parlamentu České republiky stříbrné pamětní medaile. Toto ocenění má sice tradici jen od roku 2012, zato má již dobrý kredit. Udělují se „významným osobnostem z řad vědců, umělců, sportovců a dalších veřejných činitelů, kteří vynikají ve svých oborech nebo svými zvláštními činy či schopnostmi“. Mezi oceněnými byla jedna osobnost, pro kterou je vztah ke klasické hudbě životním posláním. Medaile pro Magdalenu Koženou, jež ji převzala 29. září, mě překvapila.

Ladislav Horák: Současná situace je pro hudebníky a umělce vůbec likvidační

Koronavirová pandemie těžce dolehla na statisíce lidí v tomto státě.  Nejhůře na tom jsou asi  hotely, cestovky a kultura. A na dně, od něhož bychom se mohli odrazit, pořád ještě nejsme. Postiženo je i hudební školství – základní umělecké školy, konzervatoře, vysoké školy. Položil jsem zástupně několik otázek profesoru Ladislavu Horákovi, jenž je nejen   statutární zástupce ředitele Pražské konzervatoře, ale i  akordeonista mezinárodní  úrovně.

Místo Šostakoviče a Dvořáka: Ověřený tandem Mozart – Beethoven

Jedním z lákavých programových titulů stávající sezony České filharmonie bylo uvedení  1. houslového koncertu a moll Dmitrije Šostakoviče v prvním říjnovém týdnu 2020. V Rudolfinu jej měla zahrát u nás dosud neznámá Karen Gomyo. Těšil jsem se o to víc, že k jejímu spojení s Českou filharmonií došlo příznačnou „náhodou“. Šéfdirigent Semjon Byčkov ji tento koncert slyšel hrát v USA a byl prý provedením tak uchvácen, že ji s tímto dílem, jež patří v houslové literatuře ke klíčovým, pozval do Prahy. Ve spojení s Dvořákovou 8. symfonií G dur to měl být údajně jeden z vrcholů sezony. Jenže covid-19 a nouzový stav způsobily, že 7. a 8. října zazněl jiný program. Provozně i stylově jednodušší. Místo Šostakoviče zazněl Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur a místo Dvořáka Beethovenova 2. symfonie D dur. Sólistka a dirigent se neměnili.

Harmonie 10/2020

30. září 2020
Harmonie 10/2020

Nejen jaro, ale i podzim je obdobím udělování cen. V případě října dokonce státních medailí. O prezidentském spektakulárním oceňování je zbytečné psát; netřeba znovu a znovu rozebírat umělce a Umělce. Naproti tomu ceny ministerstva kultury jsou jiná káva, jsouce cenami odbornými. Hudebníci si vždy všimnou jména hudebního laureáta… Dnešní údajně postfaktická doba znejisťuje kdeco, ba i dosud přirozené pojmy jako otec, matka, manžel, manželka, muž, žena. Nicméně například naše ministerstvo kultury takovým svodům nepodléhá. Co se týká cen, je dělení zcela jasné… S dosavadními laureáty nemám problém. Ostatně kdo by se odvážil nesouhlasit s oceněním práce tak slovutných mužů, jako byli či jsou Marek Kopelent, Ivan Moravec, Richard Novák, Svatopluk Havelka, Jiří Kout, Zdeněk Šesták, Milan Slavický, Ilja Hurník, Miloš Štědroň, Jiří Chvála, Lubomír Dorůžka či Luboš Sluka.

Kterak jsem došel k pochopení Maxe Richtera

Je 19. září 2020. Centrum Prahy osvítily tisíce pouličních světel, Pražský hrad září, jak má, svítí dokonce rozhledna na Petříně. Na unikátní plovoucí scéně přímo na hladině Vltavy mezi mostem Legií a Slovanským ostrovem, vedle Národního divadla a panoramatem Pražského hradu v pozadí, jež vždy pohladí, je vše připraveno pro mimořádný večer festivalu Struny podzimu. Sedících diváků je epidemiology schválený počet, na mostě a nábřeží je snad více lidí, než při čekání na setkání se zesnulým Karlem Gottem, což je pro klasiku dobrá zpráva. Naplňuje se přání pořadatele, že „prostřednictvím televize ARTE, která v koprodukci s Českou televizí koncert streamuje i zaznamenává, zazní z Prahy vzkaz, že Praha opět zní hudbou“. To ostatně avizuje velký headline nad pódiem – „Prague Sounds“. (Že by anticipace budoucí změny názvu festivalu?) Vltava kolem tiše šumí, občas se zvlní lodička či šlapadlo a do příjemně chladného večera zazní v podání Epoque Orchestra amplifikovaná premiéra skladby Vltava na Vltavě Jiřího Slavíka, jenž si ji oddirigoval (možná spíše odmával).

Koruna a budoucnost

16. září 2020
Koruna a budoucnost

Milí čtenáři, podělím se s vámi o zážitky ze dvou projektů festivalu Dvořákova Praha,  které nemohly být odlišnější. Kontrast byl o to větší, že následovaly za sebou. Pondělí 14. 9. patřilo České filharmonii, což by nemuselo být mimořádné, když je to rezidenční orchestr festivalu. Hodně se však podílela na naplňování motta „Češi hrají (nejen) Čechům“. Z nouze ctnosti se vyklubalo smysluplné, silné téma, které festival naplnil jak nejlépe uměl. Nicméně ono 14. září se aspoň pro mě stalo památným. Dirigent Jakub Hrůša se totiž tak existenciálně propojil se Symfonií c moll Asrael Josefa Suka a vybudil z orchestru maximum možného, že to byla pro mě koruna celého festivalu a po odeznění prožitku jsem si s hodinovým zpožděním uvědomil, že tento večer musím přiřadit k nejsilnějším interpretacím, které jsem kdy slyšel – Karla Ančerla v roce 1969 a Jiřího Bělohlávka z roku 2014. Ne náhodou byla pokaždé 

Komentář Luboše Stehlíka: Kdo další po Petrofu?

Největší český výrobce klavírů nejprve přišel o peníze  z prodeje klavírů do komunistické Číny, ale vzápětí je získal. V médiích jsme všichni mohli dočíst mimo jiné toto: „Rodinná nadace miliardáře Karla Komárka koupila od Petrofu Hradec Králové piana a klavíry, které si zřejmě kvůli návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) nepřevzal čínský odběratel. Nadace rozdá 11 nástrojů z čínské zakázky českým školám. Zásilka nástrojů Petrof pro Čínu měla hodnotu 200 000 eur (5,3 milionu korun).  Podle prezidentky a majitelky Petrofu Zuzany Ceralové Petrofové odběratel pro Peking a okolí do Hradce Králové napsal, že se v Číně mluví o tom, že čínská vláda chce dát sankce na ČR a její zboží a že on nemá na to, aby platil pokuty.“ Pan Komárek uvedl: „Že klavíry koupíme, jsme se rozhodli hned, jak jsme se o problému dozvěděli. S manželkou jsme se domluvili, že je naše nadace obratem věnuje českým školám. Přáli bychom si, aby se těch 11 nástrojů stalo symbolem české hrdosti a soudržnosti.“  Paní Ceralová Petrofová Komárkův krok ocenila a označila ho za velkorysý:  „Jsme rádi, že se naše klavíry dostanou do českých škol. Mne osobně nejvíc překvapila rychlost a rozhodnost Karla Komárka, s jakou k tomuto neplánovanému obchodu přistoupil.“ Nadace KKFF údajně už brzy vypíše grantovou  výzvu, na jejímž základě budou moci školy o klavíry a pianina žádat. Jaké parametry bude třeba splnit, podle jakých kritérií bude nadace rozhodovat a kdo určí „vítěze“ v tuto chvíli nevím.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.