Máte problém s výročími a svátky? Já občas ano. Začalo to v dětství se socialistickými Vánocemi. Ještě horší to bylo od dospívání až téměř po Kristova léta, kdy jsem zapomínal na svátky a narozeniny své i svých blízkých a různá socialistická výročí. Dodnes mám pak občas problém s výročími hudebníků. Přitom je zřejmé, že kotvy potřebujeme asi podobně jako církve, ve vší úctě, potřebují své svaté. (Jedním dechem ale musím přiznat, že někdy jsou připomínky výročí muzikantů užitečné, zvlášť když je jejich výsledkem nová kvalita.) Šokovalo mě celosvětové hudebněbyznysové šílenství, které se dělo kolem dvousetletého výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta.

Je oceněníhodné, že si vedení FOKu vzpomnělo na zřídka uváděné Sonáty pro cembalo a housle BWV 1014–1019 Johanna Sebastiana Bacha. Sice se traduje, že podstata jeho díla je v kantátách a v druhém plánu oratoriích, jeho instrumentální hudba je neméně geniální. Pravda, více se provádějí sólové sonáty a partity, ale sonáty pro housle a cembalo jsou neméně zajímavé, i když je to svojí poetikou poněkud zvláštní svět. V pražském kostele sv. Šimona a Judy je 17. ledna provedli Florence Malgoire a Mahan Esfahani.

Český spolek pro komorní hudbu po čase připomněl české laureáty různých soutěží (10. 1. 2023, Sukova síň Rudolfina). Tentokrát to byli sedmadvacetiletá klarinetistka Anna Sysová, nositelka 2. ceny na soutěži Pražského jara 2022, která si titul magistra Ostravské univerzity tamtéž rozšiřuje doktorandským studiem, a pětadvacetiletý violoncellista Vilém Vlček, student Musik-Akademie Basel, který je laureátem Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2021 a Rahn Musikpreis 2022. Dlužno předeslat, že oba jsou to mimořádné talenty české hudby. Výsledek mě ale překvapil.

Píše se rok 1993 a dvojice plná entuziasmu (Pavel J. Kalina a Daniel Andel), která se nebála rizika a chtěla vnést do tehdejší hudební publicistiky jiné myšlení, inspirována několika britskými a francouzskými časopisy, začala vydávat hudební časopis nového paradigmatu. Zrodila se Harmonie. Od počátku měla značný rozlet jak v obsahu, tak grafice a evropsky unikátní specifikum – jazzovou rubriku. Ten rok vyšla jen čtyři vydání a dnes to jsou téměř sběratelské rarity. Měsíční periodicita naběhla v roce 1994. Je na veřejnosti, aby posoudila, jestli se jí počáteční krédo uvedené v záhlaví dařilo a snad dosud daří naplňovat..

Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Občas je dobře upozornit na záznamy hudby, na něž nezbylo v Harmonii místo. Navíc doba adventu, tedy radostného očekávání, pro někoho příchodu Spasitele, pro jiného zimního slunovratu, je více než vhodná pro reflexi nahrávek, byť to nemusejí být vždy novinky.

Po zdolání covidu jsem opět zatoužil o živé kultuře. Jak jinak oslavit navrácené zdraví než hudbou. Nejsa lyžař, navštívil jsem v sobotu 17. prosince dva koncerty. Díky nim se stal onen den mimořádným.

Prosincový návrat Jakuba Hrůši k České filharmonii byl opět triumfem. Nabídli českou hudbu s řeckým kořením. Koncert 15. prosince otevřela světová premiéra Sedmé symfonie op. 153 Jaroslava Krčka. Jeho hudební aktivity mají dvě cesty. Ta první, mediálně známější, je intenzivní reflexe hudebního folkloru  a pramenů staré hudby, a to na platformách souborů Chorea Bohemica a Musica Bohemica, práce, jež dosud nebyla dostatečně doceněna. Souběžně s tím si vždy našel čas na kompozice náročných forem.

Během svého relativně dlouhého života jsem se setkal s řadou dirigentů. Nezřídka šlo o osobnosti, jejichž umění si z různých důvodů velmi vážím. Z paměťového a zkušenostního filmového pásu života na mě vykukují například jména Václav Neumann, Petr Altrichter, Herbert von Karajan, Giuseppe Sinopoli, Georges Prêtre, Kurt Masur, Jiří Kout, Zdeněk Mácal, Charles Mackerras, John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, Sergiu Celibidache, Semjon Byčkov, Gennadij Rožděstvenskij, Zdeněk Košler, Vladimír Válek. Jen málokoho bych však oslovil, kdybych měl odvahu, Maestro.

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva – Ďeň boja za slobodu a demokraciu 17. listopadu je státní svátek jak České republiky, tak Slovenské republiky. Někdo (snad větší část české populace) jej vnímá pozitivně, pro někoho je záminkou pro projevy vzdoru či nihilismu. Určitá kulturní minorita projevuje tomuto významného svátku úctu hudbou.