Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Sláva Ukrajině

28. březen 2022
Sláva Ukrajině

Sympatická je celosvětová záplava benefičních hudební projektů na podporu Ukrajiny. Svým dílem přispěli například Daniel Hope, Paavo Järvi, Janine Jansen, Semjon Byčkov, Vladimir Jurowski, Kirill Petrenko Radek Baborák a skoro všechny české orchestry. V sobotu 26. března přispěl svou hřivnou i Pražský filharmonický sbor.

Jiří Hlaváč: Hledej tam, kde ostatní nic nenašli a neztrácej víru tehdy, kdy ostatní jen bědují

Profesora Jiřího Hlaváče – klarinetistu, saxofonistu, hudebního skladatele, básníka, organizátora, pedagoga, publicistu a do konce roku 2021 předsedu správní rady Nadace Bohuslava Martinů, jsem desítky let z řady důvodů obdivoval.

Naděje ve smrti

22. únor 2022
Naděje ve smrti

Pro sympatii k pražskému festivalu Věčná naděje, jenž začal 15. února a skončí 3. dubna, mám dva důvody. Jednak se úspěšně snaží překonat apriorní pochmurnou zakotvenost v hudbě skladatelů, kteří skončili v koncentračních táborech volbou hudby, která s ní nějak komunikuje nebo je v naopak vysloveně kontrastní, jednak si je vědom ekonomické reality a nesnaží se o megalomanské projekty s nejistým výsledkem.

Triumfální fikce

17. únor 2022
Triumfální fikce

Koncert Collegia 1704 15. února v pražském Rudolfinu byl svým způsobem mimořádný. Jednak hostování u českého hudebního společenství přijala báječná zpěvačka, u níž by se mohla ledaskterá česká pěvkyně inspirovat, jednak zazněla kompozice, jež je i není mší.

Více je vždycky více. O rakousko-uherské hudbě neznámého právníka

Ke konci roku 2021 vydala firma Nibiru pozoruhodný profil skladatele, advokáta a učitele Václava Jindřicha (Wenzla Heinricha) Veita (1806–1864).

Harmonie 2/2022

31. leden 2022
Harmonie 2/2022

Nenechme se votrávit. Přechod mezi starým a novým rokem jsem strávil ve společnosti TV Mezzo, Bernarda Haitinka, Isabelle Faust, Berlínské filharmonie a milovaného houslového koncertu Ludwiga van Beethovena. Nevadily mi spektakulární ohňostrojné domácí i světové pokusy, protože už dávno vím, že tvůrcem jediného ohňostroje, který je chytrý, nezničitelný a nadčasový, byl Georg Friedrich Händel. Mezi první a druhou větou jsme stihli novoroční přípitek a při finále jsem přemýšlel, jak je proti řadě jiných zemí u nás chabě a občas i chaoticky podporována kultura.

Terezie Fialová a Jiří Bárta: Hudba našich předků je tu navěky s námi

„Je leden 2021 a Evropa i celý svět se nachází uprostřed druhé vlny pandemie… Prvotní soudržnost společnosti se vytratila a je cítit spíše chaos a negativní emoce. Jedni se snaží žít v pozitivní bublině, jiní propadají depresím. My usedáme k nástrojům a upřímnou radostí si začínáme plnit náš ‚covidový‘ sen… Tuto desku bychom chtěli věnovat všem, pro které je tato doba náročná, bolestná, kterým hodně vzala, ale třeba dokázala i něco nového dát…“ Slova hudebních a životních partnerů Terezie Fialové a Jiřího Bárty, klavíristky a violoncellisty, kteří vloni nahráli a u firmy Animal Music vydali pět sonát pro klavír a violoncello Ludwiga van Beethovena. Po důkladném proposlouchání jako byste poznali skladatelův život. Výsledek mě příjemně šokoval. Zrodil se artefakt mimořádného významu. Co mi k tomu poví sedmatřicetiletá pianistka a sedmapadesátiletý cellista?

Harmonie 1/2022

29. prosinec 2021
Harmonie 1/2022

Čeká nás kulturní sfumato? Sfumato je druh malířské techniky, ve které tvůrce překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Celá malba tak získá dojem jemného, jakoby kouřového oparu, ve kterém se ztrácejí ostré kontury i hranice vržených stínů. Sfumato snižuje kontrast a zviditelňuje nejtemnější stíny.“/p>

Prosincový TIP Harmonie: Umění života s Daniilem Trifonovem

U Daniila Trifonova nikdy nevím, čím překvapí. Každý jeho projekt je ale nakonec událostí, dokonce bych dodal, že pokaždé jedním z nejpřínosnějších tvůrčích počinů daného času. Bylo tomu tak se Silver Age s hudbou Skrjabina, Stravinského, Prokofjeva i Destination, jenž dal hudbě Rachmaninova novou identitu, nový smysl. Podobný šok budete mít i s projektem, jenž nasvěcuje hudbu rodiny Bachů, podle mě nevídaným způsobem. Z klávesové diskografie Johanna Sebastiana Bacha jsem měl vždy respekt, ne-li hrůzu. Je bezbřehá a mně se zpočátku jevila neuchopitelná. Až později jsem zjistil, že se opakovaně vracím jen k nahrávkám Glenna Gouda, Murraye Perahii, Víkingura Ólafssona a dalších tří čtyř pianistů. Hned po prvních pěti contrapunctech z Umění fugy jsem k nim přiřadil Daniila Trifonova.

Harmonie 12/2021

29. listopad 2021
Harmonie 12/2021

Legendy XX. Děkuji všem čtenářům a přátelům Harmonie, autorkám, autorům a našim partnerům za podporu a přízeň v tomto podivném roce. Procházeli jsme složitým ekonomickým, personálním i zdravotním obdobím, nicméně přesto jsme nabídli jedinečné projekty. (Údolí stínů jakoby nemělo konce a bude mít bohužel asi pokračování i v roce MMXXII.) Zmíním několik z nich: po třech letech se završil unikátní autografní vějíř špičkových českých a moravských muzikologů, bezmála evropským eposem se stalo poutavé vyprávění o životních osudech českých muzikantů z Polep u Litoměřic – bratrů Zavrtalových (Sawerthalových). Během svého života jsem se v skrytu duše postupně loučil s dirigenty, kteří mi byli nejbližší – Herbert von Karajan, Claudio Abbado, Jiří Bělohlávek, Mariss Jansons, Rafael Kubelík, Charles Mackerras, Carlos Kleiber, Václav Neumann. V říjnu odešel jeden z posledních velmistrů taktovky 20. století – Bernard Haitink. Znovu musím zopakovat, že bylo pro mě darem uveřejnit jeho vzpomínky a myšlenky, jež vnímám jako vyznání.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.