
Luboš Stehlík
Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.
Ticho, které bylo naléhavější, nežli největší fortissimo, ticho, plné napětí i smíření, ticho, jako odraz stavu mysli tisícovky lidí, ticho, které ponížilo nynější nejistotu Evropy… Zažil jsem to u Verdiho Requiem několikrát. Po doznění posledního pianissima „zazní“ místo aplausu ohromující ticho. Všichni interpreti a posluchači se vzpamatovávají ze sugestivního poselství „oratoria-opery“.
Kdo byl Pablo Martin Melitón de Sarasate y Navascués? Autor asi 54 opusů, jež komponoval hlavně pro sebe, houslista, nad jehož hrou se prý tajil dech a jehož projev, přes determinaci velikostí rukou (prý proto nikdy nehrál Paganiniho), se zdál být současníkům nepřekonatelný, pravý caballero, milovník žen, který se nikdy neoženil, člověk s velkým srdcem, mnohé podporoval, oslnivý virtuos, jehož hru poznala i Praha a kterému kolem třiceti skladatelů věnovalo svá díla.
Asi nenajdete v hudební literatuře 20. století neoklasičtější skladbu, než je hudba Igora Stravinského k baletu Pulcinella. U nás byla suita i balet samotný proveden mnohokrát. Možná že i v původní verzi s třemi sólovými hlasy, ale já o ní nevím. Jakub Hrůša rád chodí nevyšlapanými cestami a sestavováním programů překvapuje.
Vážení čtenáři, řada z vás poslouchá stanici Český rozhlas Vltava. I když po restrukturalizaci rozhlasu nemá dle mého mínění takové podmínky jako dříve, stále je to u nás nejkulturnější masové médium, které úspěšně naplňuje veřejnoprávní status ČRo. Více než deset let byl pravidelnou součástí dopoledního vysílacího schématu pořad Rondo, v němž kritici a redaktoři upozorňovali na nahrávky klasické hudby.
Příliš málo charismatu, příliš mnoho Číny
9. březen 2014Recitál čínského klavíristy a světové celebrity Li Yundi (李云迪) měl být klavírním vrcholem jarní koncertní sezony v Praze. Bohužel byl spíše rozčarováním. (Jestli označit něco za klavírní vrchol sezony, pak to byla interpretace Hélène Grimaud Brahmsova Klavírního koncertu č. 1 d moll op. 15 na abonentním koncertu České filharmonie ve dnech 5. – 7. 3.)
Loňská víceméně soutěžní přehlídka Zahrej si s Českou filharmonií složila veřejnosti poprvé účty 29. ledna. (Druhá část vybraných začínajících umělců se představí na koncertu ČF 24. 6. na Hradčanském náměstí v Praze, kterým bude zakončena 118. sezona orchestru.) Pod empatickým vedením Jiřího Bělohlávka vystoupili dva houslisté – Klára Erdingerová-Staňková a Milan AlAshhab, dva klarinetisté – Marek Švejkar a Libor Suchý, tenorista Petr Nekoranec, klavírista Tomáš Vrána a violoncellista Vilém Vlček.