Vždy ve mně vyklíčí naděje v budoucnost klasické hudby, když slyším mladé, nadšené hudebníky. Je pak jedno, jestli je to Concertino Praga, koncerty konzervatoře nebo hudebního gymnázia, edukativní koncerty některých orchestrů… Speciálním příběhem jsou návštěvy zahraničních mladých orchestrů a sborů, většinou amerických a britských. Často se tak děje v létě, v čase školních či akademických prázdnin.  Během května, června a července 2014 přijely do Prahy desítky mladých hudebníků ze Spojených Států a Velké Británie...

Mediálně nenápadná, hudebnice v domácnosti, přesto dle mého mínění nejvýraznější česká houslistka současnosti. Jana Vonášková-Nováková mě vždy dokáže překvapit. Poprvé to bylo na soutěži Talent roku, podruhé na Pražském jaru, potře­tí svým silným vkladem do úspěchů Smetanova tria; největším překvapením je však pro mě její nejzávaž­nější nahrávací projekt – houslové sonáty Johannese Brahmse. I když proč, když někdejší brahmsovský komplet Smetanova tria byl po všech stránkách mimořádný! Pochopil-li jsem to správně, projekt...

Při vyslovení jména skladatele a skvělého instrumentalisty Giuseppe Tartiniho se vybaví automaticky housle. Jeho vklad do evropského houslového dědictví je velmi výrazný a trvalý. Byl však pouze částí, i když významnou, určitého řetězce. Do něho právě tak náležejí...

Obecní dům v Praze je nechvalně proslulý v celé Evropě obskurními koncerty pro turisty ve svém podzemí. Za tučné vstupné dostane cizinec ubohé best of. Když 3. června končil v podpalubí Repre opět jeden „turisťák“, otevřel Paavo Järvi konec festivalu Pražské jaro...

Kantáta Antonína Dvořáka Svatební košile jsou nejlepším dílem na námět Karla Jaromíra Erbena, dokonce podle mě jeho nejlepší kantátou vůbec.  Zařazení 69. opusu na program Pražského jara bylo jedním z nejlepších rozhodnutí 69. ročníku. Šance na referenční prezentaci však bohužel nebyla využita v plné míře. Absolutorium si zaslouží dva umělci – dirigent Jakub Hrůša za pečlivé nastudování partitury a silný emocionální vklad, v němž bylo cítit silné osobní zaujetí nejen pro Dvořáka, ale i Erbena. Totéž platí i pro výkon Ivana Kusnjera. Dvořák...

Velectění čtenáři, během dvaceti let jsem několikrát věnoval editorial českým houslistům. V červenci 2014 se k tomuto tématu vracím kvůli mladíkovi na obálce, Josefu Špačkovi, jenž patří do desítky nejlepších domácích virtuosů. Mnozí ctitelé houslí jej dokonce staví nejvýše. Žebříčky a bodování jsou vždy ošidné, nicméně on již určitě je na úrovni, kdy jeho hra musí být porovnávána se zahraniční generační konkurencí. Skvělé zázemí nejlepšího českého orchestru přináší výhodu ekonomické jistoty, sólové možnosti, jaké jeho kolegové u nás nemají, zároveň je však i potenciální slabinou. Intenzivní a velkorysé budování dráhy virtuosa v zahraničí je tím nutně determinováno.

Doslova jako blahodárná  jitřní rosa na mě zapůsobil koncert královéhradeckého dětského sboru Jitro na Pražském jaru (25. 5.) Nejenže potvrdil známý fakt, že Hradecký kraj je českou metropolí dětského zpěvu, ale přinesl cenné dramaturgické a interpretační kvality. Sbormistr Jiří Skopal vybral pro prestižní festival atraktivní program, i když z mého pohledu v obráceném pořadí. Úvodní Missa propria Jana Jiráska totiž byla dramaturgickou a interpretační dominantou koncertu a měla program završit. Takovou homogenitu a dokonalé technické zvládnutí...

PKF - Prague Philharmonia zakončila 4. června pražský orchestrální cyklus sezony 2013/14 v Rudolfinu odlehčeně a rozhodně pozitivně. Hostem byl u nás málo známý dirigent Leo Hussain a saxofonista Philippe Portejoie. Britsko-francouzský tandem sugestivně prezentoval saxofonové Concerto Tallahatchie Jakoba Ter Veldhuise a komorní Concertino Jacquese Iberta.  Veldhuisova animální hudba, okořeněná aleatorikou, sónikou a špetkou minimalismu, je sice efektní, ale poměrně prvoplánová, což možná bylo pro odlehčený tep večera dobře. Tallahatchie prý znamená blíže neidentifikovanou „řeku kamenů“. Upřímně jsem rád, že to nebyly „valící se kameny“…