Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Výjimečné orchestry výjimečného města

Jestli na vás působí titulek jako nepatřičná hyperbola, tak splnil svůj účel, protože jste se rozhodli glosu číst a snad i dočíst. Nicméně jde jen o parafrázi výroku ředitele Symfonického orchestru hlavního města FOK, jenž na setkání s novináři mluvil se suchým humorem sobě vlastním o výjimečném orchestru výjimečného města. Může se to někomu nelíbit, ale skutečností je, že v Praze jsou v tuto chvíli nejlepší sály, nejvíc peněz, nejvíc sponzorů a nejvíc potenciálních recipientů klasické hudby. A také nejvíc velkých orchestrů.

Den vítězů

23. květen 2022
Den vítězů

V sobotu 21. května představil festival Pražské jaro veřejnosti nejen někdejší vítěze své interpretační soutěže, ale vítěze a laureáty dalších konkursů. Dopoledne hrálo v sále Economia Trio Bohémo (Matouš Pěruška, Kristýna Vocetková, Jan Vojtek) hudbu Josefa Suka, Bohuslava Martinů a Ástora Piazzolly, podvečer v Anežském klášteru patřil hobojistovi Martinu Daňkovi a jeho skupince hudebních přátel a den vyvrcholil recitálem Arete String Quartetu ve Dvořákově síni Rudolfina. Trio Bohémo vzniklo v roce 2019, výrazně uspělo na zajímavých soutěžích, od roku 2020 sbíralo zkušenosti projektu European Chamber Music Academy. Bohužel mě minulo…

Vltavská pagoda

18. květen 2022
Vltavská pagoda

Je jedno paradigmatické pražské kulturní téma, které vždy spojovalo lidi různého politického vyznání – potřeba nového hudebního stánku pro klasickou hudbu. Disputace na téma sálu a jeho umístění se ale vedou už třicet let. Po svém to viděli a vidí Havel, Klaus (současný český prezident nespíš žádný odborný názor nemá), ódesáci, topkaři, piráti, starostové, anonisté, okamurovci, hudebníci, výtvarníci, architekti, úředníci magistrátu a dotčeného pražského obvodu i ochránci přírody. Nakonec se kupodivu Spolek pro výstavbu nového sálu s politiky domluvil a vznikla shoda nad lokalitou v Holešovicích, místě, ke nejvíce upoutává oči lidí nádherná budova bývalých Elektrických podniků a nevábná stanice metra Vltavská. Mravenčí práce pokračovala, a i když byla pozastavena pandemií, nakonec byl ohlášen konec první části běhu za novým stánkem hudby, jemuž bylo (bůhvíkým) dáno jméno Vltavská filharmonie (VF).

Elegantní rezident

17. květen 2022
Elegantní rezident

Hostem festivalu Pražské jaro byla jedna z nejzářivějších evropských hvězd a jeden z nejoslavovanějších elegánů současného světa klasické hudby – francouzský violoncellista Gautier Capuçon. (Že by Mischa Maisky 21. století?) Svou rezidenturu naplnil třikrát – 16. 5. v Pražské křižovatce sólovým recitálem, 17. 5. komorním večerem a 18. 5. notoricky známým koncertem Edwarda Edgara, při němž spolupracoval s dirigentkou Mirgou Gražynitė-Tylou a City of Birmingham Symphony Orchestra. Já byl přítomen neintimnějšího počinu v Pražské křižovatce, kdy byl na pódiu sám.

Putování staletími

16. květen 2022
Putování staletími

Pro sobotu 14. května připravil MHF Pražské jaro v Anežském klášteru quasi meditační šňůrku tří koncertů zaštítěnou sloganem Vize a sny. V programu byla avizována hudba středověku, renesance, baroka a žhavé současnosti. Dočetl jsem se, že půjde o „dialog mezi starým a novým“. Bývalý klášter založený ve 13. století, jehož mocné zdi vzpírající se všem sítím a pamatující mimo jiné charitativní řád klarisek, naplnila světská hudba.

Harmonie 5/2022

2. květen 2022
Harmonie 5/2022

Hudba v ukrajinském stínu. Smutný ukrajinský příběh má i své (kulturní) konsekvence. Jistě právem se stal dirigent Valerij Abisalovič Gergijev, jemuž chce prezident Putin za věrnost dát pašalik a učinit jej carem nad ruskou kulturou a jehož západní svět desítky let (i po invazi na Krym) královsky platil, v EU a v USA nezaměstnatelným a může dirigovat snad jenom kulturní tučňáky v Norsku a na Aljašce. Jsem rád, že Anna Netrebko, jakkoliv se kaje, má punc putinské sopránové carevny. Bojím se však, abychom, jak je u nás historickým zvykem, nedefenestrovali šmahem vše, co je ruské, a nezačali mccarthyovsky lustrovat všechny lidi s ruským jménem.

Jan Žemla: O putování z Kulturáku do Vesmíru a zpět

Poslední desetiletí slyším u Janáčkovy filharmonie Ostrava růst zvukové kvality. Silnou vnější inspirací k dalšímu rozvoji je vize nového sálu. Jenže než se jej orchestr dočká, projde náročnou zkouškou, kdy bude hrát v provizoriu. U virtuálního mikrofonu byl ředitel JFO Jan Žemla.

Semjon Byčkov posvětil jaro

23. duben 2022
Semjon Byčkov posvětil jaro

Ve dnech 20.–22. 4. 2022 hrál v Praze díky České filharmonii konečně jeden z nejsledovanějších klavíristů současnosti, Islanďan Víkingur Ólafsson. A na rozdíl od řady jiných světových „hvězd“ potvrdil svou hrou pověst výjimečného umělce. Nicméně 22. dubna jsem zažil něco zvláštního. Jakkoliv mě pan Ólafsson oslnil, což ještě vysvětlím, přesto nejsilnější vnitřní zážitek jsem měl z finále večera – baletní hudby Svěcení jara Igora Stravinského.

Dvořákova Praha hvězdná, mladá, velká i komorní

České hudební festivaly, jedno jestli hudby klasické, jazzové, rockové či multižánrové, se snaží pochlubit tzv. hvězdami. Hlavními limity jsou finance a kreativita. A tak mediálním tahounem Pražského jara je mimo jiné dirigent, pianista, věrozvěst sbližování etnik a úspěšný podnikatel Daniel Barenboim, Smetanovy Litomyšle barytonista Erwin Schrott, MHF Leoše Janáčka cembalista Jean Rondeau, Concentu Moraviae Magdalena Kožená a Simon Rattle, Letních slavností staré hudby Roberta Mameli nebo Svatováclavského hudebního festivalu Elīna Garanča.

Harmonie 4/2022

28. březen 2022
Harmonie 4/2022

Pandemie zla. Původně měl být na tomto místě zcela jiný článek. Mělo to být zamyšlení nad zchudlým rozpočtem Ministerstva kultury, kdy v roce 2021 přiteklo ze státní kasy 15 848 911 330 Kč a pro tento rok bude mít kultura dietu ještě větší – 15 217 780 850, a nad vzletnými frázemi, jak „kultura spoluvytváří hodnoty a vnáší do našich životů krásu…“. Nicméně 24. únor mi změnil život, asi podobně jako stamilionům lidí ve světě. „Válečný zločinec“ Vladimír Putin, podivná lidská sloučenina ruských carů, Čingischána, Stalina a Hitlera, se rozhodl realizovat konečné řešení ukrajinského problému, ovládnout suverénní Ukrajinu, bratrsky ji demilitarizovat a stát se židovským prezidentem tzv. denacifikovat. Pravé pohnutky a cíle jsou sice jiné, ale nejsem politický geograf. Já mohu k Ukrajině a k pokusu o její okupaci sdílet jen své pocity.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.