Vivat Tango

Piazzolla – Bragato – Galliano

Patrně každý z hudebníků, věnujících se „klasice“, má jednou za čas chuť pustit se a vyzkoušet si i jiný žánr, než ten, ve kterém byl vychován. Jako vše, má i toto dvě strany. Ta dobrá je, že hudebník, vyškolen „klasickým“ vzděláním má zpravidla vynikající techniku, a proto mu z tohoto hlediska daný žánr nečiní potíže. Druhá strana je, že pokud někdo vězí v „klasice“ až příliš, není schopen se patřičně vcítit do jiného žánru, uvolnit se a zapomenout na vše, co ho na konzervatoři učili. Argentinský skladatel Astor Piazzolla, jehož skladby jsou z většího dílu na této nahrávce zastoupeny, vězí kdesi uprostřed. V Argentině ho po návratu ze studií v Paříži (u věhlasné a dodnes nedoceněné osobnosti Nadii Boulanger) nesnášeli, neboť „zneuctil“ tango, v Evropě se muzikologové pro změnu přou, zda jeho tvorbu zařadit do světové klasiky, či zda patří k jinému žánru. Mnozí by jej možná vhodili do world music, pod kterou lze zamést cokoliv. Názorně vidíme, že na řadu kategorií zkrátka škatulky nestačí, protože ať se to někomu líbí či ne, Astor Piazzolla je dnes klasik, světově hraná hvězda, oblíbený skladatel a i jeho rodná vlast jej vzala na milost (po smrti, jak jinak). Akordeonista Ladislav Horák se hudbě tohoto skladatele věnuje po celý život. Byl jedním z jeho prvních interpretů v České republice a většina skladeb na tomto disku je hrána v jeho transkripci. Kromě Astora Piazzolly uslyšíme též kompozici violoncellisty José Bragata Milontan (velmi krásná, rytmicky náročná skladba, psaná pro toto obsazení), Piazzollova přítele a člena jeho ansámblu. Druhým je francouzský akordeonista Richard Galliano (žák Astora Piazzolly a Nadii Boulanger). Oba tito skladatelé velmi dobře na nahrávce doplňují Piazzollovu tvorbu a jsou jejími důstojnými následovníky. Ostatně dramaturgie této nahrávky je velmi pečlivě zvolená a řazená. Žádné efektní vypalovačky nebo sentimentální a často hrané kousky. Namísto toho krásná, hluboká, citlivá a čistá hudba.

V záhlaví bookletu najdeme citát Mstislava Rostropoviče velebící spo­jení akordeonu s violoncellem. Akordeon bezesporu inspiruje violoncellistu k hledání nových barev, zvukových možností a technických fines. V tomto směru si pánové Horák a Nouzovský jistě padli do noty. Většinou přednáší sólový part violoncello, ale například v titulní skladbě nahrávky Vivat Tango a ve skladbě Oblivion skočí violoncello místy do doprovodné polohy a najednou se akordeon rozzáří ve své sólové a pro Piazzollu typické formě. A právě skladby OblivionAve Maria Astora Piazzolly berou za srdce. Melancholická kantiléna, krásně rozezpívaná. Vycházejí z jeho nejvlastnějších kořenů (jako v podstatě celá jeho tvorba), z lidové hudby jeho země, ale zpracované do nové umělecké formy. A to je klíč k tomu, proč je Piazzolla nezařaditelný a oblíbený. Upřímnost, ryzost, city, vlastní kořeny, život v notách. A tyto polohy v jeho hudbě našli i oba interpreti. I když v Argentině nevyrůstali a nemají tuto hudbu pod kůží tak jako domorodec, přesto ji dokáží přednést se všemi jejími nuancemi, technicky dokonale, s citem, vášní a pokorou. V rychlejších, technicky velmi náročných kouscích, zvláště vzhledem k pro Středoevropana neobvyklým harmoniím, frázování a rytmům to možná nemá takovou naléhavost, ale o to více vyniknou pomalejší, překrásně rozezpívané skladby s nádhernými legaty, sem tam vhodně užitým glissandem nebo záměrně nečistým tónem, přimě­řeným vibratem (Petr Nouzovský), nikdy však tyto efekty nesklouznou v kýč nebo rutinu. Ano, rodilý Argentinec by to možná „rozpálil“ víc. Ale o to nejde. V umělecké tvorbě je důležitý poctivý přístup, radost z tvorby, hledání nových cest. Věřím, že tento program, přednesený na takovéto úrovni si najde řadu posluchačů nejen prostřednictvím tohoto CD, ale především v koncertních síních. Malou poznámku mám jen k textu bookletu. Je jistě důležité uvádět pro koncertní agentury v profilu umělce, kde a s kým účinkoval. Pro mě jako posluchačku by bylo spíše než tento telefonní seznam úspěchů důležitější třeba osobní vyznání, proč jsem toto CD natočil právě s touto hudbou, můj vztah k ní apod. Zvlášť u takto na tělo ušitého projektu.

Psáno pro: HARMONIE 8/2014

Sdílet článek: