pondělí, 26. říjen 2015

Rybovo výročí

Napsal(a) 

Zatímco na vrcholu měšťanské éry chtěly moudré hlavy vypěstovat v lidech smysl pro „dlouhou přítomnost“ (longue durée), aby s nimi pokaždé necloumal jejich pouhý „teděk“ (řečeno slovem Voskovce a Wericha), média naší doby si vytvořila nový úzus: prostor, vyhrazovaný kulturní tématice, je vyplňován obrázky a propagačně obdivnými chvalozpěvy o současných interpretech, zatímco samotní tvůrci prováděných děl jsou sotva zmíněni. V takové situaci se samozřejmě nemohlo ani dvojí velké výročí Jakuba Jana Ryby (26. 10. 1765 ‒ 8. 4. 1815) ‒ 250 let od jeho narození a 200 let od jeho úmrtí – stát podnětem k důkladnému zamyšlení nad životem a kulturním přínosem této osobnosti, patřící nepochybně k těm nejoriginálnějším v české hudební historii.

Jak před nějakými 80 lety konstatoval Vladimír Helfert, český hudební klasicismus měl dvě větve, jedna z nich se utvářela doma, zatímco druhá probíhala v emigraci, přičemž té si přirozeně i mezinárodní muzikologie všimla dříve. Na vědecký výzkum o Rybovi v dlouhodobě personálně poddimenzované české muzikologii došlo velmi pozdě, především až zásluhou prací Jana Němečka (nepublikovaná disertace v roce 1937, četné dílčí studie, monografie 1963).

Kostel Povýšení sv. Kříže v Rožmitále Kostel Povýšení sv. Kříže v Rožmitále

Celková bilance našich dosavadních znalostí o Rybovi ovšem uspokojivá není. Jako by i půldruhého století po smrti tohoto skladatele a všestranného hudebníka pokračovala nápadná nepřízeň osudu, která ho pronásledovala od ukončení studií v Praze. Přitom v jeho dětství – jak víme z jeho pozoruhodné autobiografie ‒ se mu Fortuna zdála být tak nakloněna! Syn subkantora a varhaníka Jakuba Jana Ryby (1732‒1792) byl obklopen příkladnou rodičovskou péčí. „…V našem pokoji stály vždy tři až čtyři klavichordy, na nichž otec vyučoval“ – jejichž zvuková tajemství mohl Ryba pro sebe odhalovat už od svých čtyř let, zakrátko pak zkoumal i nesrovnatelně bohatší zvuk varhan. V 8 letech přehrával okouzlenému otci Wagenseilovy sonáty a nedlouho poté se mu Dittersdorfovo Salve líbilo tak, že se rozhodl složit také takovou skladbu. Začal se rodit Ryba-skladatel. Když ho v patnácti odvedl strýc Vaněček za dalším studiem do Prahy, začala – jak Ryba sám později napsal – druhá a nejhezčí epocha jeho života. Pro nedostatečnou znalost němčiny nebyl sice při prvním pokusu na piaristické gymnázium přijat, o to víc se mohl následující rok věnovat tomuto jazyku a především hudbě: na kůrech se uplatňoval jako houslista, opisoval si klavírní skladby Koželuhovy, Haydnovy a C. Ph. E. Bacha a jako kvartetní hráč poznával důkladně i kvartety Haydnovy, Myslivečkovy a Vaňhalovy. Podle těch pak složil svou první šestici kvartet. Chodil také naslouchat hře Seegerově, Kuchařově a jiných předních varhaníků. „Byl jsem v tom jistě jednou z nejpilnějších včeliček.“

Kostel Povýšení sv. Kříže v Rožmitále Kostel Povýšení sv. Kříže v Rožmitále

Próza života pak Rybu 1788 zahnala na celý zbytek jeho životní a profesionální dráhy ke kantořině do Rožmitálu. Vyrostl zde ve vzácný typ učitele-vzdělance, který měl vedle své profese i rozsáhlé znalosti literární, vedle češtiny ovládal  i  němčinu, francouzštinu, latinu a  řečtinu. Tím spíše ovšem jako osvícenec a přívrženec školských reforem, snažící se využívat v pedagogické praxi i novodobé poznatky, narážel na nepochopení až odpor lokálních zaostalců, ať už z řad nevzdělaných rodičů vyučovaných dětí nebo ze strany dohlížejících církevních orgánů. Co vše i přesto Ryba dokázal! Roku 1800 vydal v Praze tiskem první soubor svých českých světských písní na slova obrozenských básníků, 1808 vyšel další (opět pod vnuceným německým názvem Neue böhmische Lieder), a v témž roce i Kancionálek pro českou školní mládež. Až po jeho smrti byla v Praze 1817 vydána jeho nejvýznamnější práce hudebně osvětová, tj. Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnímu. Od doby Blahoslavovy Musiky (1558) první českojazyčná nauková práce, snažící se mj. vytvořit i naši novou hudební terminologii! A co dodávat o jeho České mši vánoční, v níž přímo geniálně využil v jeho době vrcholící staletou českou praxi tzv. dialogizovaných pastorel? Dnes je tiskem vydána i v Německu a o její velké mezinárodní popularitě se lze snadno přesvědčit i na internetu, včetně YouTube...

(Převzato z Magazínu Vltava 3/2015.)

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.