Není snad známějšího jména ve flétnové literatuře, než je jméno Köhler. S ním si flétnisté vybaví velké množství etud, se kterými se během studií museli „poprat“. Samozřejmě se jedná o Ernesta Köhlera, italského flétnového virtuosa, dirigenta, pedagoga a skladatele, který působil většinu svého života v Petrohradě. Chci vám však představit jiného Köhlera, prvního a jediného učitele ve hře na flétnu Ernesta Köhlera – jeho otce, česko německého flétnistu Josefa Václava Köhlera.
Josef Václav Köhler (Joseph Wenzel, Joseph nebo Giuseppe Venceslau) byl jedním z nejvýznamnějších flétnových virtuosů své doby, který většinu svého života prožil v Itálii, kde byl též uznávaným a vyhledávaným pedagogem. Mnoho z jeho italských flétnových kolegů, jako byli například Cesare Ciardi, Vincenzo De Michelis nebo Luigi Hugues, mu věnovalo nejednu skladbu. Köhlerův přirozený elegantní hudební projev, technická dokonalost a perfektní dvojité staccato, ve kterém „neměl rovných, co se tyká zřetelnosti a rychlosti“, byl známý po celé Evropě. Mohl být srovnáván pouze se dvěma současníky a velikány flétnové historie – Francouzem Louisem Drouetem a Angličanem Charlesem Nicholsonem.
Josef Köhler (druhé jméno „Václav“ si přidal v pozdějším věku) se narodil 11. září 1809 v Novém Městě pod Smrkem, okres Frýdlant, v německé rodině. Byl synem krejčího, který ve dvanácti letech, po ukončení školní docházky, byl poslán k příbuzným do Jindřichovic vyučit se rodinnému řemeslu – na krejčího. Josef byl však od dětství velmi fascinován hudbou a jelikož se chtěl stát za každou cenu hudebníkem, tak za krátkou dobu z učení utekl a po pár týdnech jej otec odvedl do Prahy, kde s úspěchem složil přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř. Neví se, kde Josef Köhler získal první hudební vzdělání nebo kdy začal hrát na flétnu. Můžeme pouze předpokládat, že se s hudbou seznámil buď v rodině anebo u některého z místních kantorů, jak to již bylo v Čechách tradicí. Za finanční podpory hraběte Christiana von Clam-Gallase (což byl jeden ze zakladatelů Pražské konzervatoře) vystudoval hru na flétnu: první dva roky u Michala Januše, který zde provizorně učil a poslední čtyři roky u Antona Eislera. Josef Köhler brilantně ukončil studim na Pražské konzervatoři kolem roku 1827.
Po absolutoriu odchází do Wroclavi. Zde se dovídá o možnosti práce v italské Modeně, kde hledají kvalitní muzikanty pro nově zakládající vojenský dechový orchestr na dvoře vévody Francesca IV. Köhler neváhá a společně s několika českými kolegy v roce 1832 odchází do Modeny. Zde získává místo prvního flétnisty ve vojenském orchestru a učitele hry na flétnu. V roce 1842, po desetiletém působení ve vojenské kapele, požádá vévody o přestup do dvorního orchestru „Orchestra di Corte“. Po pár měsících místo dostává s povinností působení v orchestru městské Opery. Ve stejné době přijímá i místo profesora flétny na prestižní modenské škole „Collegio dei Nobili“. Kromě orchestrální a pedagogické činnosti Köhler pokračuje i v sólistické kariéře, která je vesměs spojená s Modenou a jejím okolím. Zrušením dvorního orchestru „Orchestra di Corte“ v roce 1859, se mu naskytuje možnost znovuobnovení jeho koncertní činnosti v rámci celé Itálie a Evropy. V roce 1865 se vrací po třiceti letech do Nového Města, navštívit své rodiče. Zdrží se tři měsíce a při té přiležitosti se představí českému publiku na mnoha koncertech. Při zpáteční cestě koncertně vystoupí také v Praze, Českých Budějovicích, Vídni, Grazu a Benátkách.
Josef Köhler nebyl příliš plodným skladatelem. Všechny jeho flétnové skladby jsou však vysoké kvality, technicky velmi náročné a věnované vesměs jeho nejlepším žákům, jako byl například hrabě Ferdinando Ghini. Mezi nejznámější skladby patří velmi náročná „Carnevale di Venezia“, téma a variace pro flétnu a klavír a Fantazie na Verdiho „Maškarní bál“. Jen velmi malá část jeho skladeb vyšla tiskem, některé jsou dochované v rukopisu – většina z nich je uložena v modenském archivu hudebního institutu „Istituto Musicale Orazio Vecchi“. Josef Köhler, který se v Modeně oženil, měl čtyři děti (jedno zemřelo v útlém věku), z nichž dvě pokračovaly v rodinné hudební tradici: Ferdinando byl solidním klavíristou a hudebním skladatelem (studoval i u Smetany v Praze) a Ernesto, ze kterého se stal jeden z nejvýznamnějších flétnistů své doby.
Josef Václav Köhler umírá 28. června 1878 ve věku 69 let v rakouském Rotherturnu při zpáteční cestě z Petrohradu, kde byl navštívit syna Ernesta. Je pohřben v Moltzbichelnu.
