Postní Boccherini

Březnový koncert cyklu Stará hudba agentury FOK (15. 3.) přinesl do Prahy málo uváděné skladby Luigiho Boccheriniho v podání renomovaných umělců. Chiara Banchini a její Ensemble 415 provedli Smyčcový kvintet c moll op. 31, po němž následovala hlavní skladba večera, Stabat Mater pro soprán a smyčcový kvintet s Agnes Mellon jako sólistkou. Dramaturgii koncertu je třeba explicitně pochválit: byl složen hold skladateli, u kterého si letos připomínáme 200 let od úmrtí, obě vybrané skladby jsou umělecky cenné a ve svém spojení nabídly dnes jinak vzácné duchovní občerstvení. Postní atmosféru nastolila již úvodní věta kvintetu. Hlavní pozornost však směřovala k Boccheriniho Stabat Mater, které patří mezi skvosty duchovní literatury klasicismu. Je vzácným příkladem niterné kompozice, dramatické a přitom minimálně vnějškové, skladby chrámové a moderní zároveň. Jednotlivé stránky tohoto duchovního dramatu rozezněli umělci s barokní působivostí. Množství rétorických figur a bohatství výrazu tlumočili s adekvátní naléhavostí a – pomineme-li jisté intonační nepřesnosti – i interpretační jistotou. Rychlé dynamické změny v některých figurách však v dané akustice nenesly kýžený efekt, respektive dočkali se ho jen posluchači v prvních šesti řadách. Ostatní zpravidla slyšeli jen začátek fráze, podobně jako mohli jen stěží ocenit některé bravurnější pasáže. Akustice prostoru i pěveckým dispozicím paní Mellon lépe vyhovovaly jemnější, klidné plochy: velmi krásné bylo například Virgo virginum , zatímco silnější tóny ve výškách ztrácely na měkkosti a barvě. I přes tyto některé rušivé elementy však poselství Boccheriniho hudby došlo naplnění a plné auditorium sv. Šimona a Judy vyjádřilo umělcům svůj vřelý dík. Recenzent jej těmito slovy adresuje i celému FOK a zároveň si dovoluje navrhnout (s vědomím všech souvisejících obtíží), zda-li by nestálo za úvahu pokusit se akustiku chrámové lodi pro tento typ intimních koncertů nějak operativně upravit.

Sdílet článek: