V loňském prosincovém čísle otiskl měsíčník HARMONIE (v rubrice studie/glosa na str. 29) text s titulkem FOK – zkratka populární a vážen á. Velmi dobře zpracovaný článek se stručně zabývá historií Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK v souvislosti se 75. výročím jeho vzniku.
Protože jsem shodou okolností tak říkajíc „životopiscem“ orchestru FOK, nemohu si nevšimnout dvou nápadných, byť v podstatě drobných chybiček. Dlouholetý šéfdirigent FOK dr. Václav Smetáček vytrval v této funkci plných třicet let: od 12. května 1942, kdy byl zvolen do čela orchestru, až do 31. května 1972; mimořádně mu záleželo na tom, aby v čele orchestru skutečně dovršil celá tři desetiletí. Neodešel tedy z postu šéfa v roce 1971. V textu studie jsou dále jmenováni všichni významní dirigenti, kteří v orchestru pracovali (včetně druhých dirigentů – Václava Neumanna, Zdeňka Košlera, Zdeňka Mácala): nechybí Jindřich Rohan, Ladislav Slovák, Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, Martin Turnovský, Gaetano Delogu, Serge Baudo ani současný šéf Jiří Kout. Chybí však umělec, který ve FOKu jako druhý dirigent působil po boku Jiřího Bělohlávka plných devět let (1977 – 1985), než se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého (Českého) rozhlasu. Vladimír Válek, jehož si po svém nástupu do šéfovské pozice Jiří Bělohlávek z poměrně tehdy široké nabídky dirigentských osobností vybral, odvedl v těch letech s orchestrem FOK příliš mnoho užitečné práce, než aby bylo možné jeho jméno pominout.
Jsem si zcela jist, že nejde o opomenutí záměrné. Takové věci se nám, hudebním historikům, čas od času stávají bezděčně, bez zlého úmyslu. Svého času jsem (tuším, že ještě ve Svobodném slově blahé paměti) napsal, že skvěle odvedla svůj part hráčka na lesní roh, ač šlo o roh anglický… (a příslušné hráčce jsem se pak pokorně omluvil). Ty historiografické omyly však leckdy všetečně vstupují i do slovníkových hesel a do učebnic dějin hudby, a pak s obdivuhodnou mírou životaschopnosti přežívají a jsou přejímány dalšími generacemi. To je hlavní důvod, proč jsem pokládal za nutné na obě drobná pochybení upozornit.
