Jeden z nejčistších, nejkrásnějších, nejbohatších a nejpůsobivějších hlasů (Diario de Yucatán, Mexico) • Nejlepší Rudolf od doby Pavarottiho (The Jerusalem Post) • Jedním slovem fenomenální hlas (El Nuevo Día San Juan, Puerto Rico).
Český debut má před sebou tenorista David Lomeli, který vystoupí 17. března na galakoncertu ve Státní opeře Praha. Rodák z metropole Mexico City vyhrál v roce 2006, a to jako první Mexičan v historii, první cenu v soutěži „Operalia“ Plácida Dominga. Zvítězil navíc jak v kategorii opera, tak i v kategorii zarzuela, což se před ním ještě nikomu nepodařilo. Upozorňuje na sebe mimořádnou krásou hlasu.
Vystudoval Accademia de Perfezionamento per Cantanti Lirici alla Scala, byl úspěšný v národní soutěži tenorů Nicolase Urcelay v Meridě v Mexiku, v Operní soutěži v Palm Beach, na soutěži Montserrat Caballé, na pěveckých konkursech Zachary Foundation a Jose Iturbi. Získal také stipendium Plácida Dominga i Pepita Serrana. Brzy přišly první role – v divadle v Basileji zahájil operní sezonu 2008/2009 jako Rudolf v Pucciniho Bohémě, v létě roku 2009 debutoval v San Franciscu v roli Alfreda Germonta ve Verdiho Traviatě. V téže době se představil na koncertě s Hamburským symfonickým orchestrem v Bad Kissingen a v Norsku v sérii árií a duetů. Na podzim se vrátil do San Francisco Opera, kde ztvárnil Rinuccia v Pucciniho opeře Gianni Schicci, debutoval pak v Dijonu jako Vévoda ve Verdiho Rigolettovi. Březen mu přináší prestižní premiéru s Berlínskými filharmoniky ve Verdiho Requiem, a to pod taktovkou Marisse Jansonse. V budoucích sezonách se mimo jiné chystá do Deutsche Oper v Berlíně, do Santa Fe Opera, Canadian Opera Company, Houston Grand Opera a do divadel v Kolíně nad Rýnem a ve Frankfurtu. Mimořádně na sebe upozornil, když zastoupil Rolanda Villazóna v Teatro de Bellas Artes v Mexico City na galakoncertě k desátému výročí podpůrného programu pro mladé umělce v Mexiku. HARMONII před cestou do Čech odpověděl na sérii otázek.
Co chystáte pro Prahu? Večer plný krásné hudby, mimo jiné s ukázkami z Bohémy a Nápoje lásky. A potom v druhé polovině koncertu hudbu ve své mateřštině – španělské zarzuely.
Jak byste zarzuelu popsal z hlediska hudebního a z hlediska dramatického? Je to španělská forma rakouské operety nebo, chcete-li, amerického hudebního divadla. Naplno ovšem s příchutí španělské kultury. V každé jednotlivé zarzuele můžete vystopovat motivy, které lze najít v hudbě Maurů, Basků či v tradici flamenka. Texty, zejména v působivých romancích, jsou plné, bohaté, dramatické až do morku kostí.
Používáte pro operu a pro zarzuelu rozdílný hlas, odlišný způsob zpěvu? Myslím, že je především potřeba oba žánry zpívat ze srdce a nechat pěveckou techniku, aby sama pochopila případné odlišnosti a přizpůsobila se; není jich zas až tolik. Přiznávám, že zarzuelu zpívám jako Pucciniho, se srdcem na dlani.
Jaké to bylo, vyhrát Domingovu soutěž Operalia v obou kategoriích, operní i zarzuelové? Příšerné! Diriguje vás sám Domingo. Tenorista, který překonal ve svém oboru všechny rekordy. Zarzuelový šampion… Zároveň ale musím říci, že bych moc rád měl pokaždé někoho podobného, kdo by mě takovým způsobem jako on provedl vším tím úžasným výrazem, který hudba přináší.
Je vaše pozornost oběma žánrům výsledkem mimořádné mnohostrannosti? Ne. Řekl bych, že obzvláště u nás z Latinské Ameriky se předpokládá a ví, že se věnujeme obojímu. Máme v krvi zpívat ve své řeči a na mnoha melodiích ze zarzuel jsem i já vyrostl. Zájem o operu přišel o trochu později.
Jak dlouho už znáte Rolanda Villazóna? Byl u toho, když mě Maestro Domingo objevil přes mého učitele Cesara Ullou. Trvali tehdy na tom, abych zazpíval. Byla to večeře na počest Maestra Dominga, Rolanda Villazóna a Anny Netrebko. A Rolando mi tehdy řekl, že mám před sebou velkou kariéru. Je mým generačním idolem. Obdivuji, jak dokáže dát svou duši do každé noty, jak se při každém představení dokáže rozdat.
Byla to náhoda, když jste za něj při jednom gala večeru zaskočil? To bylo v roce 2006 v programu, který uzavíral sezonu v Divadle krásných umění v Mexiku… A pak nedávno – to byla vlastně řetězová reakce, která nastala poté, co odřekl Hoffmannovy povídky v Metropolitní opeře. Nahradil ho Joseph Calleja a já se dostal v Los Angeles místo Calleji k Verdiho Requiem s Gustavo Dudamelem.
Můžete přiblížit hudební život v Mexiku? Hudba je přítomna v každé domácnosti a zní v každé slabice naší řeči, zejména uprostřed naší země, kde se při mluvení doslova zpívá. Právě proto asi máme tolik tenorů. V Mexiku je jediné oficiální operní divadlo a tři nebo čtyři festivaly. Máme jen jednu nebo dvě skutečné konzervatoře, na nichž se dá zpěv studovat opravdu a do hloubky. Vyplývá z toho, že stát se v Mexiku profesionálním pěvcem je velmi obtížné. Na druhou stranu je to ale skvělé, protože u nás existuje tolik krásných hlasů, že stačí nadzvednout kámen – a je pod ním zpěvák.
Je pro vás hodně odlišné být v Mexiku a být v Evropě? Jistě. Počínaje faktem, že operní domy jsou mimo mou vlast, přes skutečnost, že je v každém městě mnoho hudebních akcí a konče tím, že i praxe zkoušek je odlišná. Každá země má svůj charakter, své vlastní okolnosti.
Jaké máte zkušenosti konkrétně s Itálií? Ještě jsem tam vlastně svůj debut neměl. Budu schopen říci víc až po Verdiho Requiem, v kterém mám brzy v Římě zpívat. Ale jezdil jsem tam hodně učit se, takže umím řeč a mám v Itálii přátele. A samozřejmě miluji italskou operu. Každou. Všechny. Mám rád spád řeči, barvy a vůně země i její fotbalovou ligu.
Nejde tedy jen o jiný jazyk… Podívejte, třeba italská opera se hodně liší od francouzské. Protože neumím francouzsky, tak každá francouzská opera, ve které zpívám, vyžaduje hodiny a hodiny práce navíc. I celkový styl je až překvapivě jiný. Použiji úplně jednoduché srovnání, jak jsem to vyposlouchal na chodbě v milánské La Scale: Francouzi, když pláčou, tak potichu, měkce a pěkně, zatímco Italové, když pláčou, tak řvou – jako kdyby bojovali nebo se chtěli zabít.
Jak důležitá je konkrétní řeč pro pocit světlého a lehkého zpívání? V elmi. Čím hlouběji máte ponětí o významu a o metru, o přesném průběhu každého slova, tím je frázování zajímavější, tím spíš se přimyká hlas k dramatu. Umět řeč znamená podle mého názoru polovinu práce.
Jak byste charakterizoval bel canto? J ako repertoár, v němž nade vším ostatním vládne čistota, jasnost a krása a v němž současně umožní pěvci přežít každodenní divadelní provoz jen opravdová technika.
Je váš hlas typicky lyrickým hlasem? A no, téměř neustále se pohybuji v lyrickém oboru. Občas mohu přejít i k vysoko posazeným rolím typů Tonia v Dceři pluku nebo Artura v Puritánech, ale převážně zůstávám v lyrickém středu tenorového repertoáru.
A předpokládáte, že byste obor v dohledné době zásadněji rozšířil či změnil? V žádném případě! Chci, aby můj hlas zůstal zdravý, mladý a neopotřebovaný, chci zpívat v daném okamžiku jen nejlépe. Chci, aby se mi hlas usazoval, abych pronikl do rolí a ovládal lépe a lépe své tělo. Nic mě ale netlačí, abych směřoval k hlubším polohám, k těžšímu hlasu.
Jste ještě na počátku. Čeho si nejvíc všímáte? S tále se učím, a tak upínám pozornost na vše. Stále se ptám režisérů, proč mám dělat tenhle a proč tamten pohyb. Potřebuji v každém okamžiku znát linii, kterou se postava ubírá a vyvíjí. Zjišťuji, že vhodnější pohyb umožňuje dát lépe do zpěvu duši a že technika pak méně ovlivňuje úspěch. Ovšemže musíte vědět, jak zpívat, ale publikum chce víc a víc být zasaženo, a ne pouze svedeno krásným zvukem.
Jak rychle se musíte učit nové věci? V současnosti musí být rychlost vysoká – měsíc na roli. Debutoval jsem v uplynulém roce v pěti nových úlohách a v tomto roce přibudou tři další. V počátcích je všechno nové – dirigenti, impresáriové, divadla i role. Proto je to těžší.
Které role budete studovat? W erther, Edgardo v Lucii z Lammermooru, tenoroví partneři tří královen v operách Roberto Devereux, Anna Bolena a Maria Stuarda, dále Macbeth a možná ještě rytíř De Grieux.
Obracíte se ještě často na učitele nebo hlasového poradce? S koro každý měsíc. Hlas se mi den ode dne usazuje, a proto je důležité vědět, jak nová role může ovlivnit můj hlas, mou budoucí kariéru.
Co považujete za nejdůležitější věc, má-li být pěvec úspěšný? T echniku, talent, Boží pomoc a štěstí. Ale ze všeho nejvíc výdrž.
Kde je nejlépe hledat zkušenosti pro opravdové a přesvědčivé herectví? M yslím, že čím více my zpěváci studujeme opery i jako hry a nacházíme hereckou techniku, tím víc funguje partitura nejen vokálně a hudebně, ale i dramaticky. Herectví se víc a víc stává součástí interpretačního přístupu. Pohybová výchova, taneční hodiny… všechno pomáhá.
Na co se teď soustřeďujete při studiu zpěvu nejvíc? S tále zdokonalovat dvě věci: zdravý způsob zpívání a hloubku interpretace. Tím víc je hlas spojen s fyzickým a dramatickým ztvárněním postavy, kterou zpívám.
Vaše cíle, ideály…? Z pívat dlouhá léta, být zdravý a být si jist, že budu spravedlivý ke skladatelům, jejichž hudbu budu zpívat. A mít plnost života jako muž, jako otec i syn, jako lidská bytost.
Líbí se vám být tenoristou? M iluji hudbu, kterou můžeme zpívat. Jednou bych rád zpíval ty největší italské věci – sním o tom, jak v kostýmu zpívám „Mamma, Il vino e generoso…“ nebo „Dammi colori…“ nebo „Ah si ben mio…“ Můj Bože, to úplně naskakuje husí kůže…!
Tenorista Plácido Domingo začínal jako barytonista. Je to obvyklá proměna? Ř ekl bych, že cesty, jimiž se hlas ubírá, jsou mystérium. Každý zpěvák má svou cestu, jak objevit plnost svého nástroje. A každý má paletu barevnější v nějaké jiné zóně.
Jaký je Domingo? P okorný, přátelský, je fantastické s ním vystupovat. Je to mistr a senior ve všech smyslech těch slov. Je úžasný, má velké srdce a až neuvěřitelnou vášeň pro hudbu.
Pomohla vám jeho soutěž? S amozřejmě, otevřela mi dveře. Budu mu vždy vděčný za jeho vedení a podporu.
Pomáhá obecně mladým pěvcům? A co je největší pomocí? J e dobrá duše, která pomáhá všem. Co pomohlo mně nejvíc, byly jeho rady, jaký repertoár mám zpívat a jak se k němu dostat. A hodně jsem se naučil vystupováním s ním. Mám na mysli muzikalita a hlavně jeho energii. Je ještě stále jako teenager.
Z kalendáře Davida Lomeliho
Říjen 2009. San Francisco Opera. Puccini: Gianni Schicchi. Dirigent: Patrick Summers • Listopad 2009. Los Angeles Philharmonic. Verdi: Requiem. Dirigent: Gustavo Dudamel • Leden 2010. Opera Dijon. Verdi: Rigoletto • Březen 2010. Berlínští filharmonikové. Verdi: Requiem. Dirigent: Mariss Jansons • 17. březen 2010. Státní opera Praha. Galakoncert z oper a zarzuel. Donizetti: Nápoj lásky, Puccini: Bohéma, Verdi: Rigoletto, Gounod: Faust aj. Host: Eva Hornyaková. Doprovází Severočeská filharmonie Teplice, dirigent Charles Olivieri Munroe • Duben 2010. Michigan Opera Theatre. Mozart: Don Giovanni.
