Tomáš Jamník
Ivo Kahánek
Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 2 H 286, Variace na Rossiniho téma pro violoncello a klavír H 290. Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír. Kabeláč: Sonáta pro violoncello a klavír op. 9
Tomáš Jamník – violoncello, Ivo Kahánek – klavír. Produkce: Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 3, 4/2007, Studio Bohemia Music, Praha. Vydáno: 2007. TT: 66:36. DDD. 1 CD Supraphon SU 3928-2.
Když jsem navštívil v roce 2003 koncert laureátů interpretační soutěže Nadace Bohuslava Martinů, tak mě uzemnil výkon Tomáše Jamníka. Kromě Bennewitzova kvarteta jsem na této soutěži nikdy nic tak nadějného neslyšel. Měl jsem podobný pocit jako v polovině 90. let, když jsem slyšel na mezinárodní mozartovské akademii v Dobříši poprvé Magdalenu Koženou. (Přál bych mu stejně oslnivou kariéru, ale bohužel to nezáleží pouze na hráčských kvalitách.) Gramofonový debut se Tomáši Jamníkovi povedl náramně. Na prvním místě musím upozornit na dramaturgii, která je logicky propojená a nekomerční, což je při dnešním důrazu na čísla prodejů, grafy rentability každého titulu, prioritách salesu jako pohádka z jiného světa. Pilíři jsou dvě mohutné sonáty – druhá od Martinů a op. 9 od Kabeláče. Mezi nimi je lyricko virtuózní janáčkovsko-martinůovská vibrace. Zařazení dvou opusů Martinů by mohlo být plodným vyústěním minulosti obou hráčů, spíše to však vnímám jako poctu dvou mladých mužů geniálnímu tvůrci a veřejné naznačení jejich priorit. Volba Janáčka byla vzhledem k Martinů logickým tahem a Kabeláč, další klenot desky, jen rozvíjí dramaturgickou osu do hloubky 20. století. Výběr repertoáru je tedy prvním příjemným překvapením. Druhým je samotná hra cellisty. Pan Jamník neuvěřitelně rychle vyzrává a dnes je už evidentní, že úspěšně nalézá svůj interpretační styl. Především pokorně tlačí dopředu skladatele, nedává na odiv svoje jistě mimořádné tónové kvality a spolehlivou techniku. Jeho hra na vás zpočátku bude působit nenápadně, ale za pár minut překvapeně zjistíte, že si vás získal, a budete udiveně naslouchat. Jamníkova excelentní muzikalita našla dle mého názoru ideální responzi v Ivo Kahánkovi. Neměl jsem pocit, že by měl k dispozici dokonalý nástroj, přesto pod jeho citlivýma rukama zpívá, bouří i tiše pobrukuje. Povýšil nástroj na úroveň, kde jinak není. Supraphonu se podařil vyslat do světa pozoruhodný titul, který by mohl, bude-li o desku dobře marketingově postaráno, svět upozornit na dva velmi nadějné české umělce. Graficky vkusný booklet s nekonzervativním písmem by tomu mohl pomoci. Kdyby to bylo možné, tak bych za 5 H dal ještě plus!
Body: 5 z 6