středa, 14. leden 2009

Pavel Šporcl & Romano Stilo - Gipsy Way

Napsal(a) 

Pavel Šporcl & Romano Stilo - Gipsy Way Pavel Šporcl & Romano Stilo - Gipsy Way

Pavel Šporcl - housle, Romano Stilo (Marek Rajt - primáš, Nikkola Sléz - 2. housle, László Onodi - kytara, viola, Martin Rajt - kontrabas, František Rigo st. - cimbál, František Rigo ml. - elektrický klavír). Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: live 7/2008, La Fabrika, Praha. Vydáno: 2008. TT: 71:27. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 3951-2.

Před léty, když si Pavel Šporcl vytvořil image konvence bořícího umělce, mě napadlo, že bych se nedivil, kdyby překročil škatulku vážné hudby do cikánské hudby, jazzu nebo popu. Vše se již více či méně naplnilo. Projekt s dva roky starou romskou, slovensko-maďarskou kapelou Romano stilo má skvělou atmosféru. Není to však v prvním plánu proto, že se jedná o záznam a sestřih dvou koncertů (možná i jedné zkoušky), ale hlavně díky samotné hudbě a výkonům muzikantů. Myslím, že ambicí Pavla Šporcla (doufám) nebylo vyrovnat se nejlepším cikánským houslistům historie typu například Robyho Lakatoše. Těžko totiž může jakýkoliv "gádža" vyloudit z houslí takovou nostalgii, existenciální žhavost a technické griffy. Jeho projekt je sofistikovaným pohledem na jednu z důležitých evropských hudebních tradic. Některými tracky jsem byl unesen - překvapivý začátek, kdy sólový Bach vplyne do Hejre Kati Jenö Hubaye, Rumunská hora fis moll či Sedmihradská fantazie e moll . Najdete zde však i několik klasiků v cikánském balení. Jestliže Sarasateho Cikánské melodie op. 20 zní neotřele (i když to není dramaturgické novum) a je to zajímavý pohled na známý houslový šlágr, tak mám pochybnosti o aranžmá Brahmsova 5. Uherského tance , jakkoliv má cikánskou iniciaci, nebo Chačaturjanova Šavlového tance . Tyto kousky můžete slyšet v produkcích cikánských kapel v pražských restauracích. Místo dvou sladkých, kavárenských melodií rumunského houslisty Georgese Boulangera by se jistě našla v tomto repertoáru zajímavější náhrada. Ale koneckonců dramaturgie má svou logiku, Pavel Šporcl ji realizuje elegantně a technicky bravurně a je to jistě jedno z možných řešení projektu tohoto typu. Členy kapely Romano Stilo jsou výborní hudebníci a maličké nepřesnosti jsem rád pominul. Deska je totiž jako celek skutečně pozoruhodná a pan Šporcl zde ukázal další sympatickou vrstvu své osobnosti.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.