Jana Štefáčková – mezzosoprán, Ivan Kusnjer – baryton, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych – sbormistr, Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek, Serge Baudo. Text: Č, A. Nahráno: live, 6. 9. 1992, Philharmonie, Berlín, 2. 11. 1995, Rudolfinum, Praha, 27. 1. 2005, Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2006. TT: 61:03. ADD, DDD. 1 CD Šimon Matoušek – Studio Matouš MK 0056 – 2031.
Tři orchestrální skladby, tři duchovní náměty, tři premiéry. Nedá se říci, že by Slavického hudební jazyk byl novátorský či nějak výrazně posunoval hudební vývoj kupředu, ale pokud je co sdělit, na použitých prostředcích nezáleží. Při poslechu CD se lehce zapomene na jakékoliv novodobé -ismy, protože hudba vtáhne hluboko do sebe a nepustí ani po vypnutí přehrávače.
Porta coeli je dvanáctiminutovým obloukem směřujícím přes dramaticky vypjatá místa až k závěrečnému vykoupení. Tuto „trialogickou“ kadenci mezi smyčci, dřevy a žesti doprovázenou kotli Slavický stále více zahušťuje a stupňuje, aby dal v závěru vyniknout jednoduchému, drženému tónu houslí. Skladba byla psána pro Berliner Festwochen a nahrávka je záznamem této premiéry. Jiří Bělohlávek diriguje Českou filharmonii s porozuměním skladateli i se suverénní znalostí orchestru.
Že se dá ještě po obřích Mahlerových či zběsilých Šostakovičových fortissimech vymyslet něco nového a stejně působivého, uslyšíme v Ohnivém jezeře Dvou kapitol z Apokalypsy . Dramatický průběh, užitím nízkých poloh smyčců, místy odkazuje na Honeggerovy symfonie, až vyústí k naprosto jednoduchým úderům kotlů, doplněným trombony a trubkami. Velmi působivá vize obludného konce všeho zlého. Těžko si představit horší konec. Kontrastem, myšlenkovým i hudebním, je pokračování ve větě Nový Jeruzalém . Klidná věta postupuje od nízkých k vysokým polohám a stává se stále konsonantnější. (Konsonance zde souvisí s klidem a mírem a disonance s neklidem a zlem. Avšak i toto je záležitostí vnitřní logiky toho kterého stylu.) Premiéru skladby vede další dirigentská osobnost, Serge Baudo . Z celého CD je zde zvuk nejvyváženější.
Třicetiminutové Requiem je výbornou duchovní skladbou s výbornými sólisty, sborem i orchestrem. Bohužel dynamické vyvážení nahrávky je nevyrovnané. Tiché části (Requiem aeternam , Quid sum miser ) nejsou dobře slyšet a při fortissimech je pak nutné rychle stahovat hlasitost. Podobně jako v Ohnivém jezeře vytvořil Slavický hrůzyplné Dies irae , umocněné sborovou složkou. Pražský filharmonický sbor se jistými glissandy vyznamenal i v Confutatis maledictis . Závěrečná Lacrimosa uvádí vše do věčného klidu.
Česká filharmonie patří k našemu špičkovému orchestru a s dirigentskými osobnosti jako jsou Jiří Bělohlávek (Porta coeli a Requiem) a Serge Baudo se může naší hudbě od českých autorů stále více dařit.
Body: 5 z 6
