Variace na rokokové téma nepochybně patří mezi nejznámější kusy violoncellové literatury. Hravá a náladově prosvětlená skladba je přednesena kultivovaně, nezatížena zbytečným patosem, technicky virtuózní místa jsou zřetelná a precizní. Orchestr spolupracuje s porozuměním k sólistovi, nechává vyniknout jeho sólovou melodii, zůstává spíše v pozadí jako nenápadný doprovod. Maintz má precizní techniku, která mu umožňuje hrát tak, že skladba působí přirozeně a lehce, aniž by posluchač výrazně zaznamenal její náročnost.
Výběr kompozic pokračuje slavnými přídavky cellového repertoáru. Skladby ruských violoncellistů jsou efektní, těží z množství virtuózní techniky, ponejvíce však lyrického cellového tónu, který je Mainzovi očividně vlastní. Jako zlatý „hřebík“ ovšem nesní chybět Pezzo capriccioso , efektní patetická skladba plná emotivních zvratů, vyžadující strhující přednes, která by neměla posluchače nechat vydechnout. Právě to u Maintzova provedení postrádám. Sólista i jemu se přizpůsobivší orchestr zde pokračují v duchu, který navodili v předchozích kusech. Je to možná dáno dispozicemi sólistova nástroje, který přes všechny své kvality zřejmě není schopný oné strhující průraznosti a temperamentu, který skladba vyžaduje.
Deska tedy nabízí nový interpretační pohled do světa notoricky známého repertoáru, který přivítají nejenom znalci violoncellové literatury.
Vydavatel: Arte Nova Classics / BMG
Stopáž: 66:47
Nahráli: Jens Peter Maintz – violoncello, Lithuanian Chamber Orchestra, David Geringas
Body: 3 z 6
