úterý, 18. únor 2003

Jason Moran: Modernistic

Napsal(a) 

booklet booklet
První sólové klavírní album je nelehkou výzvou pro každého jazzového pianistu. Rozhodně by nemělo vyznít tak, že basista s bubeníkem nedorazili do studia a bylo škoda frekvence - říká jeden (teď nevím, jestli typicky jazzový, či spíš typicky český) bonmot. Jenže ten se k vrcholovým ambicím ještě ani ne osmadvacetiletého JAMO, jak si zkráceně Moran přezdívá, naprosto nehodí. Moranova kometa vyletěla koncem devadesátých let jako střela, řízená jeho kapelníkem, saxofonistou Gregem Osbym, rovnou mezi sólové umělce prestižního katalogu Blue Note. Moran má za sebou alba Soundtrack To Human Motion , Facing Left , nejvýše oceněné Black Stars s hostujícím saxofonistou Samem Riversem a čerstvé Modernistic už stihlo jasně zabodovat v anketách hodnotících loňský rok. Vyzařuje mladou sílu a zanechává takový dojem pestrosti, že člověku po třičtvrtěhodinovém poslechu rozhodně nepřijde, že poslouchal jeden nástroj. Titul sedí a je vystřižen z názvu skladby Jamese P. Johnsona, řečeného otce stride piana, učitele Fatse Walera ve 20. letech. Stařičká kompozice se jmenuje You've Got To Be Modernistic (Musíte myslet modernisticky) a Moran ji hravě překládá pro 21. století.

Kromě vlastních kompozic většinou baladického ražení tu nacházíme ještě i jednu variaci na Roberta Schumanna, Time Into Space Into Time od duchovního otce černé chicagské jazzové avantgardy Muhala Richarda Abramse, baladu Body & Soul a především song Planet Rock od hiphopové skupiny Africa Bambaata, který působí v Moranově verzi pro preparované piáno rozhodně spíše legračně než agresivně. K němu se Moran vyjádřil pro časopis Down Beat takto: "Na střední škole, kdy jsem těžce propadl jazzu, mě stejně zajímal i rap. V obou žánrech jsem slyšel podobné věci. Oba mají africký základ. Používají spoustu stejných postupů, ale vyjadřují se totálně odlišnými způsoby. Viděl jsem spojení mezi rytmy Public Enemy a levačkou Thelonia Monka. Na své sólové desce jsem se rozhodl zkusit popsat ten společný moment ve skladbě Planet Rock. Jenže většina těhle rapových kousků je založená především na tvrdě jedoucím rytmu. A jak to chcete hrát na piáno, když nechcete používat elektroniku? Preparoval jsem ho. Dal jsem dovnitř papír a dostal zvuk připomínající virbl, na spodní struny jsem připnul sponky a znělo to jako velký buben. Měli byste to cítit, ale není to nic odstrašujícího. A stále to má přirozenou melodii. " Tahle Moranova hříčka s rockovými inspiracemi i preparací odkazuje i na album Largo jeho staršího kolegy Brada Mehldaua a i ona tak odpovídá na otázku, zda může být klavír pro hudební tvůrce 21. století ještě zvukově vzrušujícím nástrojem, nebo zda jej definitivně předčí elektronika.

Další zvukovou perličkou je vlastní kompozice Moran Tonk Circa 1936 . Je schválně odehrána na pekelně rozladěný klimpr a je sympatickou provokací, kašírovanou syrovostí možná trochu monkovského typu: "Monk mě uhranul proto, že hrál hromadu věcí vlastně schválně špatně. A to bylo to první, co jsem se začal učit s pocitem, že tak to má být. Ta jeho naprostá upřímnost. " vyjádřil se Moran ke svým jazzovým začátkům. Ta skladba může být i svéráznou poctou všem rozladěným klavírům, které pianisté na svých cestách za život potkávají. Moran s jedním takovým bojoval předloni i v Praze, kdy se mu během vystoupení Kvartetu Grega Osbyho podařilo rozladit dvě nejpoužívanější oktávy křídla v Paláci Akropolis tak, že raději vynechával některé tóny. Fascinovalo mě, že se vůbec nenechal vyvést z konceptu a dané situaci nevěnoval sebemenší vedlejší reakci.

P.S.: Nevkusný sleevenote Alicii Hall doporučuji raději vynechat, vyzvihuje tu Morana větami typu: "He is a genius interpreted by Love."

Vydavatel: Blue Note / EMI - Monitor

Stopáž: 42:41

EAN: 0724353983826

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.