neděle, 15. únor 2004

Gideon Lewensohn: Odradek

Napsal(a) 

"Člověk je skoro v pokušení domnívat se, že tento útvar míval dříve nějakou účelnou podobu a teď že je jen polámán. Tak tomu však patrně není; alespoň tomu nic nenasvědčuje; nikde nejsou vidět žádné pahýly nebo stopy lomu; jako celek se to sice zdá nesmyslné, ale svým způsobem uzavřené. Ostatně nic bližšího o tom nelze říci, neboť Odradek je neobyčejně pohyblivý a nedá se chytit. " (Franz Kafka, Starost hlavy rodiny )

Hudba Gideona Lewensohna (*1954, Jeruzalém) jako by nemohla existovat sama o sobě. Jejím základním znamením je neustálé odkazování k něčemu (jiné hudbě, literatuře a podobně.) Toto odkazování se v hudbě realizuje buď formou citátů, anebo výletů či exkurzí do jiných stylových oblastí. Požitek z vjemu takovéto hudby je pak především požitkem hudebního znalce, požitkem srovnávacím a komparativním. Nic proti tomu, nicméně za díly Schnittkeho či Beria Lewensohnovy skladby přece jen pokulhávají. Základní problém je v tom, že se Lewensohn v množství cizí hudby topí (15 vět smyčcového kvartetu Odradek , citáty Mahlera, Lutoslawského, Bartóka, Joplina, Schumanna...) a jeho hudba se neustále rozpadá na jednotlivé epizody (chybí jednotící centrum - například zajímavý způsob transformace materiálu, charakteristický zvukový obraz a podobně). Není to tím, že by autor neuměl psát - hudba je napsaná (i zahraná) virtuózně, zní skvěle, ale jaksi nesděluje žádnou vlastní myšlenku, nemá vlastní specificky hudební tvar.

Auryn Quartett hraje ovšem výborně. Všichni bezchybně intonují (i v těch nejtěžších flažoletech), hrají jako jeden muž, jejich dynamická škála je též obdivuhodná. Ostatní skladby na disku (Klavírní kvintet a Postludium ) jsou méně stylově roztěkané než skladba titulní, zvláště Postludium v maximálně koncentrované interpretaci Alexandra Lonquiche se poměrně vymyká - je velmi pomalou, formálně sevřenou hudbou s mahlerovským gestem. Hudbou, která směřuje k originalitě, upoutá a dá se nějakým způsobem zachytit. Jako ochočený Odradek.

Vydavatel: New Series / 2HP Production

Stopáž: 76:13

Nahráli: Alexander Lonquich - klavír, Ora Rotem Nelken - klavír, Auryn Quartett: Matthias Lingenfelder - housle, Jens Oppermann - housle, Stewart Eaton - viola, Andreas Arndt - violoncello

Body: 3 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.