sobota, 31. leden 2004

David Oistrach: Brahms, Schubert, Beethoven, Bach, Debussy, Prokofjev - Brahms, Schubert, Beethoven, Bach, Debussy, Prokofjev

Napsal(a) Luboš Stehlík

booklet

Profil je svého druhu houslovou mozaikou Davida Oistracha . I když se traduje, že ruští houslisté neměli cit pro evropské baroko, Oistrachův Bach je živý i po čtyřiceti letech. Ostatně totéž lze napsat o každé skladbě na DVD. Oistrachova osobnost však byla tak silná, že samozřejmě každý track má otisk jeho génia. Oistrachův interpetační styl byl už mnohokrát popsán a analyzován, zde chci upozornit na něco, co je v dnešní době hodně aktuální. V přístupu ke každé skladbě byl poctivý, každá nota byla pro něho důležitá, vždy měl jasnou představu o celkové koncepci a dokázal ji také suverénně realizovat. Samozřejmě že se nám může něco dnes jevit jako libůstka vyhraněné osobnosti, nicméně právě jeho vyhraněnost, přesvědčivá nabídka jeho názoru na hudbu a technická dokonalost může inspirovat i dnešní houslisty. Kdybych měl přece jenom něco z programu vyzvednout, pak z mého pohledu jsou vrcholem Prokofjevovy Melodie a Schubertovo Duo . Co se týká ukázky z Brahmsova Houslového koncertu , je to skvělé živé zachycení vrcholu interpretačního procesu, ovšem jeho kreace s Rožděstvenským, s Kondrašinem a svým způsobem i s Klempererem jsou přece jen lepší.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 75:57

Nahráli: David Oistrach - housle, Igor Oistrach - housle, English Chamber Orchestra, Sir Colin Davis - dirigent, Lev Oborin - klavír, Frida Bauer - klavír, BBC Symphony Orchestra, Rudolf Schwarz - dirigent

Body: 5 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.