středa, 1. únor 2017

Wien Modern 29 – K čemu tu k čertu vlastně jsme?

Napsal(a) 

Wien Modern 2016, foto Markus Sepperer Wien Modern 2016foto: Markus Sepperer

29. ročník největší přehlídky soudobé hudby vůbec festivalu Wien Modern se v letošním roce nesl v duchu existenciálních otázek a reflexe přírodních i společenských katastrof. Skutečně pestrý program, zahrnující jak hudbu soudobou a různé experimenty a přesahy do dalších uměleckých oborů, tak klasiku koncertních pódií, byl kompletně dílem nového uměleckého šéfa Bernharda Günthera (viz rozhovor v Harmonii 11/2016).

Co se změnilo a jak dál? Už na úvodní tiskové konferenci vyšlo najevo, že neustálé zkracování rozpočtu na kulturu se nevyhnulo ani tak prestižní akci, jakou je Wien Modern. Otázkou je, co se s tím dá dělat. Protože umělci, pořadatelé a vůbec pracovníci v kultuře dnes pracují už téměř zadarmo v nedůstojných podmínkách a společnost a politici hřeší nato, že tito nebožáci berou nevděčnou práci v kultuře jako své poslání. Naštěstí v případě Vídně je zde hudbymilovné publikum, jehož počet díky zajímavé dramaturgii opět po několika letech stagnace vzrostl a řada koncertů byla okamžitě vyprodána a tato fakta snad přesvědčí i vídeňské politiky, aby akci, u jejíchž počátků stál Maestro Claudio Abbado, nadále důstojně podporovali.

Poslední otázky: Odkud pocházíme? Kam jdeme? A k čemu tu k čertu vlastně jsme?, tedy hledání identity, byly ústřední dramaturgickou linií přehlídky. Nahlíženy z historického i nejsoudobějšího kontextu v několika paralelních řadách jako např. Excuse my dust – série koncertů zabývajících se aktuálními společenskými tématy, dále koncerty věnované konkrétním osobnostem – např. G. Ligetimu, devadesátinám F. Cerhy nebo C. Abbadovi a především spousta vynikajících komorních koncertů, mezi které patřilo kompletní provedení smyčcových kvartetů A. Schönberga, H. Birtwistla, včetně happeningu ve velkém sále Konzerthausu – současné provedení všech patnácti paralelně znějících smyčcových kvartetů D. Šostakoviče.

Třídílná programová brožura festivalu byla koncipována tak, aby dopředu posluchače informovala o tom, co je čeká a vybrat si mohl skutečně každý. Její druhý díl obsahoval eseje k jednotlivým koncertům a třetí část zahrnovala seznam a krátký životopis účinkujících a hraných skladatelů.

Wien Modern 2016, foto Markus Sepperer Wien Modern 2016foto: Markus Sepperer

Reflektovat a navštívit všech 88 akcí (koncerty, přednášky, výstavy, debaty, happeningy, projekce atd.) není v lidských silách ani v rozsahu tohoto článku. Dovolím si proto vybrat některé z nich, které mě oslovily nejvíce. Z orchestrálních koncertů to byl večer věnovaný C. Abbadovi, na němž zazněly skladby Three questions with two answers L. Dallapiccoly, velmi zvláštní Nová hudba jinak, Jerusalem pro orchestr a elektroniku G. Lentze pracující s akustickým efektem žešťů v zadní části sálu a výraznými bicími, včetně cimbálu v orchestru, dobře a zajímavě vystavěná skladba ukončená zvukem žesťů puštěných z mobilních telefonů. Jako pocta a oslava devadesátin legendy rakouské soudobé hudby F. Cerhy byla na témže koncertě uvedena jeho skladba Noc. Bylo dojemné sledovat, jak špičky vídeňského hudebního života s úctou a respektem ve stoje tleskají drobnému starému pánovi, který i v takto pokročilém věku nadále komponuje a účastní se veřejného života. Na závěr Finale z Mahlerovy 10. Symfonie – autora, kterého Maestro Abbado tolik ctil. Mimořádný zážitek. Podobně vyznělo provedení Halleluja – Oratoria Balbulum Petera Eötvöse na slova Pétera Esterházyho. Filozofický text s nadhledem a vtipem jako reflexe současnosti odvíjející se od atentátu na WTC a s tím spojeným pocitem všeobecného ohrožení bezpečnosti. Zmatený narátor/režisér Peter Simonischek, anděl – Iris Vermillion a prorok – Topi Lehtipuu, poněkud se neorientující v běhu dění, v roli sebestředný a samozřejmý Sbor maďarského rozhlasu jako hlas lidu – to vše pod taktovkou autora. Takováto a takto provedená díla se hned tak neslyší. Peter Eötvös právem patří ke skladatelské špičce, což potvrdilo i provedení jeho opery Tři sestry ve vídeňské státní opeře v loňském roce. Pod kurátorským vedením Patricie Kopatschinske vznikl velmi zajímavý a interpretačně špičkově zahraný koncert, kombinující G. Kurtága s F. Schubertem, T. Mansurianem, na kterém zazněl jediný český zástupce  - Gideon Klein.

Wien Modern 2016, foto Markus Sepperer Wien Modern 2016foto: Markus Sepperer

Z komorních koncertů bych ráda upozornila na zdánlivě nenápadný recitál houslisty Davida Albermana a klavíristy Rolfa Hinda, na kterém jsme slyšeli pozoruhodné kompozice jubilantky S. Gubajduliny, P. Nørgårda, Ch. Seither a G. Ustvolské. Vycizelovaná dramaturgie, samozřejmost interpretace, prostota a porozumění pro každou ze skladeb, učinilo z tohoto odpoledního koncertu malý klenot. Podobné události bohužel v loňských, na nejnovější hudbu a experimenty za každou cenu orientovaných ročnících neexistovaly. Dobře, že se nové vedení vrátilo k poslechu hudby. I tak ale měli příznivci hluku, neorganizovaných zvuků, pokusů a experimentů na přehlídce dostatek příležitostí. Nic proti experimentu, pokud nezůstane jen u něj a jeho autoři se v něm neutopí. Co do atmosféry a vyladění souladu hudby s prostorem byl koncert z díla Giorgio Nettiho tím nejpěknějším. Jemnými reflektory a svíčkami osvícený Stephansdom byl nazvučen několika reproduktory. Vynikající švýcarská violistka Anna Spina zahrála tři skladby z cyklu Ciclo del ritorno, ve kterých viola zněla ve zcela jiných, elektronických barvách, změněna k nepoznání. Někteří z posluchačů se zvedli a jen tak se procházeli po chrámu a užívali si akustických možností a barev, které hudba a prostor nabízely. Vrcholem umění recitálu bylo kompletní provedení Vingt regards sur l´Enfant Jésus O. Messiaena. Klavírista Nicolas Hodges zahrál tuto nesmírně technicky a výrazově obtížnou skladbu plně, s důstojností, hloubkou a vší krásou barevnosti a jasu Messiaenovy hudby.

Existenciálně laděná dramaturgie nemohla devětadvacátý ročník uzavřít symboličtěji než Ravelovým La Valse – francouzsky šarmantním „tancem smrti“, ovlivněným hrůzami první světové války; apoteózou vídeňských valčíků, navíc pod taktovkou francouzského dirigenta Ludovica Morlota – ve Vídni, která si na svých valčících, plesech a císařské minulosti tolik zakládá. Wien Modern se skutečně povedla. Hýřila nápady, kombinovala styly, zařadila spoustu dosud nehraných, zajímavých skladeb v kontextu hudby minulých století, což je důležité, neboť dějiny hudby kontinuálně pokračují a skladatelé ať vědomě či nevědomě z jejich odkazu stále čerpají.

Festival dal nesčetně podnětů k zamyšlení nad existenciálními otázkami. Odpověď nato, k čemu tu jsme, inu proto, abychom sebe i své okolí kultivovali, zlepšovali, abychom po světě chodili s otevřenýma očima, ušima a především srdcem, abychom podporovali to, co nás obohacuje a nestarali se jen o svá plná břicha a měšce. Jedině tak se v budoucnu můžeme těšit z umění, jež nám nastavuje zrcadlo a těší naše duše. Letos nás dramaturgie zavede do kinosálů a muzeí.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

 

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.