Posluchači zvyklí na klasicistní proporce Beethovenova Houslového koncertu D dur mohli být po pražském koncertu americké houslistky Leily Josefowicz 31. 8. v Rudolfinu trochu zaskočeni. Nejenom autorskou kadencí s doprovodem tympánů, která měla charakter temperamentní improvizace. Třicetiletá houslistka od začátku překvapovala novými a novými možnostmi smyků a frázování. Barevnou škálou přitom nepřekročila rámec daný stylem, provedení rozhodně nepůsobilo jako exhibice a nesnažilo se být originální za každou cenu. Česká filharmonie se Zdeňkem Mácalem doprovázeli pečlivě, i když si víc hleděli svých partů než společného muzicírování se sólistkou. Ta se zhostila svého partu až s provokativní lehkostí a všechno by se na pódiu mohlo řídit podle ní. Beethovenova První symfonie a Předehra Coriolan v první polovině ničím nepohoršily, ale také posluchače ničím nevtáhly do děje. Bylo to snad až příliš standardní.
