V plzeňském Divadle J. K. Tyla vytvořili nové dvojbuněčné dramaturgické dvojče – Ravelovu nepříliš často hranou Španělskou hodinku a Sestru Angeliku , součást Pucciniho bohužel tak málokdy uváděného Triptychu (obě opery uvedli v Plzni poprvé). Vtipná Ravelova košilatá komedie, ač uvedena v češtině, plynula díky poněkud nedynamickému hudebnímu pojetí Jiřího Štrunce nepříliš svižně a odlehčeně a také ne všichni interpreti rolí byli uvolnění a hraví. Janě Tetourové úloha úporně záletné Concepcion příliš neseděla, byla by od ní chtěla víc svádivé frivolnosti, zato podváděný manžel Miroslava Koppa , odmítaný obstarožní nápadník Jevhena Šokala a student-poetický teoretik Tomáš Kořínek působili (stejně jako svalnatý mezkař-špeditér Dalibora Tolaše ) ve své karikaturnosti mile a zábavně. Debutující režisér Zbyněk Brabec (operní zpěvák a dramaturg) dostal na své domovské scéně chvályhodnou příležitost dvojnásobně se předvést jak v komedii, tak i v díle tragickém (scénografie Jan Kříž , kostýmy Eliška Ondráčková ). Zdá se mi, že se mu již zmíněná první část večera povedla lépe. Část druhá, Pucciniho Sestra Angelika, zbavena svých dvou sourozenců z Triptychu – krásně kontrastního Gianniho Schicchiho i sugestivního Pláště – si jistě i při své osamocenosti zachovává svou mimořádnou citovou vroucnost, je však zcela závislá na představitelce titulní role. Talentovaná Lívia Vénossová se v této neobyčejně náročné sopránové úloze předvedla velmi slibně, prokázala, že její hlas je už teď dramatický, silný, schopný výrazu, a pokud ji nezničí nemilosrdný divadelní provoz, v budoucnu o ní zcela jistě uslyšíme.
Zbyněk Brabec ve svém režijním debutu potvrdil, že se za své dosavadní pěvecké a dramaturgické kariéry naučil pracovat s textem i s hudbou, že zvládne na patřičné úrovni spolupráci s dirigentem i s výtvarníky, domluví se se zpěváky a přiměje je k hereckým akcím – a že patrně není a nebude milovníkem přílišných jevištních experimentů.
