pondělí, 25. listopad 2013

Opera PLUS v Rudolfinu

Napsal(a) 

Štefan Margita, foto Pavel a Petr Horníkovi Štefan Margitafoto: Pavel a Petr Horníkovi

Internetový portál Opera PLUS , který se na českém internetu za pár let docela strmě a jednoznačně vyprofiloval v dostatečně, i když ne přehnaně odborný respektovaný zdroj reflexí a informací týkajících se vážné hudby, zejména operní, se stal 24. 11. pořadatelem a zároveň adresátem benefičního koncertu. V jeho rámci byli navíc vyhlášeni laureáti prvního ročníku Výročních cen Opery PLUS. Na základě nominací z odborných kruhů a následného hlasování čtenářů získala toto ocenění za své role z poslední doby Jana Šrejma Kačírková a v mužské kategorii za výjimečné mezinárodní úspěchy basbarytonista Adam Plachetka . Sopranistka byla mezi osmi sólisty benefičního koncertu.

Dagmar Pecková a David Švec, foto Pavel a Petr Horníkovi Dagmar Pecková a David Švecfoto: Pavel a Petr Horníkovi

Sukovu síň pražského Rudolfina se podařilo vyprodat do posledního ze všech 220 míst. I když akusticky zdaleka nebyla ideálním prostorem pro vysokou dynamiku operních árií, protože je to sál nevelký a neinspirativní, večer měl umělecky víc než uspokojivý průběh. A to nejen díky sólistům, ale i díky skvělému klavírnímu doprovodu dirigenta Davida Švece . Jana Šrejma Kačírková reprezentovala mladší generaci pěvců a zaujala jak v úloze Donny Anny z Mozartova Dona Giovanniho , tak v Traviatě a zejména coby Markétka z Gounodova Fausta . Má dostatečnou techniku a zdravý hlas a dokáže do něj vložit výraz. Je to jistě jedna z největších už jistých sopránových nadějí budoucnosti tuzemské opery. Z mladých se sympaticky projevila i Barbora Perná (Musetta, Zerlina) a Josef Škarka (Leporello a Kecal), který ovšem barvou hlasu není sytým basem; oba samozřejmě ještě čeká další profilace a cesta k charakteristické jedinečnosti. Roman Janál nezklamal ani jako vemlouvavý Giovanni, ani v kantiléně Písně o večernici , Štefan Margita se vedle Dona Ottavia s velkou znělostí a úctyhodným výsledkem pustil i do árie z Ciléovy Arlesanky . Večer ozdobila svou přítomností Dagmar Pecková (Carmen, Dalila) a stejně tak Helena Kaupová (nejen v ukolébavkách z Hubičky , ale zejména jako Rusalka). Opravdovou jedničkou, téměř zjevením, se ovšem na tomto koncertě stal tenorista Pavel Černoch , v tuzemsku přítomný minimálně a zatím téměř neznámý. Jeho hlas vyzrál i přes pěvcovo mládí k parametrům směle mezinárodním. Je to sice hlas ještě stále v podstatě lyrický, ale s objemem, charakterem i zbarvením sahajícím dál, hlas pevný, silný, široký a barevný, schopný ztišení i dynamických vrcholů. Potěšil nejprve v árii Gabriela Adorna z Verdiho Simona Boccanegry a pak zcela strhl jako Princ v Rusalce – mladý, přesvědčivý, jistý i zjihlý, podmanivý, ideální. Nejprve v árii Vidino divná , pak i v závěrečném dvojzpěvu. Ostatně, zpívá tuto roli na renomovaných scénách…

Koncert pro Operu PLUS se stal výjimečným tím, že nabídl to dobré a nejlepší ze současné české opery a že připomněl pozapomenutý formát přednesu operních árií s klavírem. A také, že vedle mladých upozornil i na současné zasloužilé. Na příkladu sopranistky Heleny Kaupové (a vlastně celé její generace) lze totiž ukázat, jak se bohužel situace změnila oproti desetiletím v minulosti, kdy v plné síle působili „slavní pěvci Národního divadla“: za svou dosavadní dráhu měla méně příležitostí k podobným koncertům, nedostala šanci ve větší míře natáčet a není tak známá, jak by mohla být.

I když se původně zamýšlený program tohoto koncertu kvůli onemocněním v některých jménech nakonec změnil, nebylo to na škodu. Daná sestava pěvců ho učinila neméně zajímavým. A Opera PLUS, nenápadně vedená Vítem Dvořákem, se prezentovala přesně na té úrovni, která k ní reálně patří. Nikoli nutně hvězdným galakoncertem některé zahraniční star, ale v základním a zároveň širším záběru - poctivým tuzemským uměním s ukázkou českých hlasů úspěšných v cizině, v poctě generaci, která je na vrcholu, i v příslibu těch, kteří postupně přebírají štafetu.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.