úterý, 20. květen 2014

Mladí pro Josefa Suka

Napsal(a) 

Anna Sysová Anna Sysová
Přestože houslista Josef Suk už není mezi námi, tradiční jarní koncert Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy je věnován právě jemu, jenž byl kdysi jeho patronem a podporovatelem. Sympatické gesto a sympatický je vždy průběh koncertu. Nejinak tomu bylo 7. 5. 2014 ve Dvořákově síni Rudolfina, kde šest elitních studentů školy doprovodil pod vedením Marka Šedivého, někdejšího studenta školy,  Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dlužno dodat, že orchestr úkol nebral jako rutinní čárku, ale poskytl sólistům spolehlivý, nadstandardní základ. Škola vybrala cellistku Doru Hájkovou (1996), hobojistku Barboru Trnčíkovou (1995), houslistku Elišku Kukalovou (1998), klarinetisku Annu Sysovou (1996) a dva klavíristy – Richarda Knížka (1996) a Natalii Schwamovou (1999). Všichni mají samozřejmě nadstandardní úroveň, mimořádný talent a hravě by obstáli na jakékoli tuzemské konzervatoři, v některých případech byl výkon dokonce srovnatelný s úrovní nižšího stupně vysoké umělecké školy. Nicméně přece jen mezi nimi určité rozdíly byly a ne vše se na pódiu vydařilo. Nejvíce na nervozitu doplatila cellistka Dora Hájková v Čajkovského Rokokových variacích a energická houslistka známého jména – Eliška Kukalová (první věta Saint-Saënsova Koncertu h moll), jež připomíná nezralé víno z dobré viniční tratě. Zatím hrubozrnná, i když efektní, byla interpretace první věty Schumannova Koncertu a moll  Richarda Knížka. Zato velmi nadějné bylo vystoupení slečny Schwamové. Její podání úvodní věty Chopinova Koncertu e moll, silnější spíše v drobnokresbě než ve vedení melodické linie,  bylo moc dobré. Výrazný talent se vyplatí dále sledovat!

Nejvíce zralosti měly výkony hobojistky a zvláště klarinetistky. Slečna Trnčíková si zvolila zdánlivě snadný Martinů Koncert H. 353. Právě v průzračnosti partitury je úskalí, na které narazila již řada adeptů tohoto nástroje. Vidím v ní velký potenciál růstu. Věřím, že pěkný tón se časem rozvine, sjednotí a ještě více zušlechtí.  Vrcholem koncertu bylo pro mě překvapivě zralé podání slečny Sysové náročné skladby Jeana Françaixe Téma s variacemi pro klarinet a komorní soubor. Na 18 let špičkový výkon, jenž se vyrovnal klarinetistům, které na své „přehrávce“ tento rok představila Česká filharmonie.

Pražské hudební gymnázium naštěstí stále ještě produkuje každý rok talentované hudebníky a hudebnice, kteří mají na to, aby vystoupili z průměru a byli jednou ozdobou orchestrů nebo koncertních pódií.    

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.