Operní galakoncert, jímž v Národním divadle oslavili (22. 11.) svá kulatá podzimní životní jubilea Eva Urbanová , Ivan Kusnjer a Luděk Vele , otevřela vtipně předehra k Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským . Jubilanti, po přídavcích pozdě večer doslova zahrnuti květinami, se za doprovodu divadelního orchestru a dirigenta Roberta Jindry v nadstandardně dlouhém, neokázale prezentovaném programu bez hvězdných manýr střídali v různých ukázkách, většinou z rolí jim něčím blízkých. Oblíbená sopranistka se ovšem vedle své vášnivé Milady z Dalibora a vedle Cataliniho La Wally a Cileovy Adrianny Lecouvrer pustila netypicky i do Dvořákovy Armidy a Smetanovy Krasavy a zajímavým způsobem v závěru také také do Wagnerovy Isoldy. Šedesátník Vele zazpíval svým nezaměnitelným způsobem nejen árie Kecala, Vodníka a Revírníka a part Chrudoše v duetu z Libuše, ale také krále Filipa z Verdiho Dona Carlose . Kusnjer, druhý šedesátník, nadchl publikum nejprve svou vznešenou i citlivou interpretací českých postav – krále Vladislava a Petra Voka – a pak rovněž způsobem, jakým zpívá Rodriga v Donu Carlosovi a jakým na vpravdě mezinárodní úrovni umí vystavět vypjatý prolog k Leoncavallovým Komediantům . A byl to nakonec právě on, kdo během večera vokálně nejvíc a plně obstál, kdo byl tím nejpřesvědčivějším mistrem pěvcem: po celá léta je zosobněním a zárukou vznosných klenutých kantilén, pevných výšek, dokonalé a procítěné deklamace a intonačně jistého a technicky bezchybného vedení hlasu – a naštěstí nic z toho díky dobrému školení, odpovědné sebekontrole a snad i potřebné dávce štěstí dosud neztrácí.
