„Jestli tohle není jazz / musíme vytrvat / dokud se ta opravdovost neobjeví. / Jestli tohle není láska…“
Patricia Barber
První skladba fakticky nahrazovala zvukovou zkoušku. Chicagské písničkářce se údajně ztratila na letišti zavazadla, což mělo mimo jiné za důsledek, že bohužel zrušila podvečerní rozhovor pro Harmonii. Pořadatelé ji na místě spatřili až pět minut před začátkem koncertu. Evidentní vnitřní osobní napětí se Barberové podařilo rozpustit až během třetí kompozice, a to díky radosti z dobře sehrané kapely. Night In Tunisia vystřihli chicagští bravurně, s dávkou sólových výkonů i společným „děláním tajemna“, které je pro styl Barberové tak typické. Zatímco na albech hraje stylově velkou roli kontrabas Mikea Arnopola , na koncertě nejvíce přitahoval pozornost univerzální a point plný bubeník Eric Montzka . Zvukovou pestrost obstarával kytarista Neal Alger. Barber nicméně řídí kapelu v dosti úzkých mantinelech svého hudebního výrazu, a tak vzniká trochu úsporný, ale intenzivní, sevřený sound. Sama Barber akcentuje rytmus a smysl textu až k šeptavé deklamaci, zakleta do své introverce, temnějšího temperamentu a světa intelektuálních inspirací.
Z nejnovějšího CD Verse (Barber jich po koncertě desítky signovala) jsme si ověřili působivost těch nejvýraznějších písní: slyšeli jsme milostný song adresovaný profesorce I Could Eat Your Words (současnou přítelkyní Patricie Barber je skutečně profesorka muzikologie), píseň o mnoha druzích modře If I Were Blue a bluesově laděnou You Gotta Go Home. Ze starších projektů pak slavnou Patriciinu baladickou verzi Light My Fire z repertoáru Doors, vlastní instrumentálku věnovanou klavírnímu kolegovi Jacky Terrassonovi Like J. T. , nebo – z desky standardů – Bye Bye Blackbird .
Mezi publikem nebylo vidět příliš mnoho obvyklých jazzových návštěvníků koncertů Agharta Prague Jazz Festivalu, což ale jednoznačně znamená, že Barber u nás už má své vlastní nadžánrové publikum. Její pražské vystoupení v souvislosti s Verse ukázalo, že patří mezi nejlepší soudobé autory-interprety svého druhu. Do Evropy rozhodně nejezdí často, a i proto šlo o vskutku unikátní zážitek.
PATRICIA BARBER, 25. 11. 2002, LUCERNA MUSIC BAR, AGHARTA JAZZ FESTIVAL
