Estonského dirigenta Neeme Järviho , nyní působícího v USA, si v Praze pamatujeme velmi dobře. Vnesl před lety do tradice uvádění Mé vlasti svou muzikantskou živelnost, profesionální perfekci, přímočarost a nekompromisnost. Jeho impozantní postava s velitelskými gesty, vyvěrajícími z jasného přesvědčení nerušeného přehnanými intelektuálními pochybnostmi, se objevila za pultem České filharmonie v Obecním domě. Berliozova Fantastická symfonie byla publiku předána v přesvědčivě zaujaté, romanticky rozvrásněné, vpřed směřující koncepci; orchestr se skladby zmocnil ambiciózně, naplno, s mnoha pěknými sólovými momenty. Sólistou večera byl houslista Xiang Gao , který se s Järvim poslední dobou objevuje častěji. Velkou energii vložili oba interpreti do 1. houslového koncertu D dur Eduarda Tubina (1905-1982), estonského exilového skladatele. Přes všechnu snahu, u dobře disponovaného houslisty až marnotratnou, však tato nepříliš osobitá hudba nepřesáhla bod zařazující ji mezi informativní zajímavosti, ale ne mezi objevy.
