úterý, 14. červenec 2015

Jan Hus romanticky

Napsal(a) 

Martin Künstner Martin Künstner
Oratorium Johan Hus od Carla Loeweho se v českých zemích v devatenáctém století hrávalo, ale pak s dalšími kdysi běžnými položkami repertoáru upadlo v zapomnění. Šestisté výročí Husovy kostnické popravy bylo dobrou příležitostí k připomenutí díla. Stalo se tak z iniciativy lidí z ústředí Českobratrské církve evangelické a díky jejich kontaktům do Německa. Koncert v kostele U Salvátora byl 6. července součástí celopražských Husovských slavností a byl nenápadnou, ale zdařilou uměleckou událostí, a to i s pěkným duchovním nábojem.

Do Prahy přijely - po dvojici koncertů v Německu – dva pěvecké sbory a členové dvou orchestrů z univerzitního města Reutlingen v Bádensku-Württembersku a v jeho okolí a s nimi pět sólistů s dirigentem a sbormistrem Martinem Künstnerem – erudovaní hudebníci se zázemím v církevním i necírkevním provozu, pěvci s operními i koncertními zkušenostmi. Německý romantik Carl Loewe žije v evropském hudebním dění především písněmi, ale provedení oratoria dalo jasně najevo, že i jeho zapomenutá duchovní tvorba stojí za poslech. Zhruba osmdesátiminutová skladba zazněla v novodobé české premiéře s muzikantským vkladem, který ji v tom okamžiku aktivně zařadil na odpovídající místo, sousedící bez obav s díly slavnějších autorů té doby, především asi Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.   

S libretistou Augustem Zeugnem vytvořil Loewe (vzdělaný nejen v hudbě, ale také v luterské teologii) kolem roku 1840 přejný, poučený, ovšem typicky romantický příběh o Husově cestě z Čech do Kostnice, začínající obrazem odehrávajícím se v Praze a vrcholící marnou obhajobou před koncilem a jeho smrtí.  Střední díl je téměř bukolickou scénou v lesích při setkání s kočujícími cikány a s pastýři. Ve skladbě se vrací motiv varování, ať Hus do Kostnice nejezdí, vystupuje zde také král Václav s manželkou Žofií i král Zikmund s manželkou Barborou, Jeroným Pražský a další postavy… Dílo nevrcholí přehnaně dramaticky, drasticky či tragicky, ale zpěvem „ohňových duchů“, hlasů, které ztělesňují plameny hranice, ale které také nakonec v projasnění zpívají o tom, že „Husův duch, vyrván popelu, září všemu lidstvu“. Místy zní Loeweho výrazně melodická a nepříliš složitá hudba idylicky a líbezně, místy závažněji, vystihuje prostředí a nálady, spoluvytváří v až operním slova smyslu charakteristické obrazy a situace. Nepřehání niternost. Jan Hus má působivé monology a na logických místech zaznívá protestantský chorál. A třetí oddíl začal i v Praze – jako na dvou známých nahrávkách - velmi originálním způsobem: v souladu s partiturou a libretem živým zvoněním kostelních zvonů.

Johannes Petz a Isabelle Müller-Cant Johannes Petz a Isabelle Müller-Cant

Oratorium s neběžným námětem je zřetelným vyjádřením povědomí severoněmeckých luteránů o tom, že Hus v mnohém svými názory a postoji připravil evropskou reformaci a že získal sto let po své smrti Lutherovo explicitní uznání. Nekomplikovanost a názornost Loeweho invence směřuje k pozitivním emocím, tedy k dojetí příběhem a poselstvím i k potěšení z hudby. I v chrámové akustice dílo vyznělo srozumitelně, adekvátně námětu, přes svou prostotu až překvapivě monumentálně. Martin Künstner vedl provedení v profesionálních parametrech, spíše ke svižnějším tempům a tím i k dramatičtějšímu účinku, ale nepřesáhl zároveň hranici raně romantického, vše spíše idealizujícího postoje.

Z koncertu vznikla rozhlasová nahrávka. Tím, že se konal mimo obvyklé souřadnice pražského hudebního dění, z hlediska profesionálů a obvyklých návštěvníků skoro jako kdyby nicméně v ten den vlastně neexistoval. Oratorium Johan Hus však není nic obskurního a klidně by bývalo mohlo zaznít jako zajímavá položka i v programu některého zavedeného pořadatele či orchestru. V ideálním případě dokonce tuzemskými silami. Jako jednoznačný objev tedy ještě stále na naše hudebníky čeká.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.