Serge Baudo znovu ukázal, že je skvělým tlumočníkem hudby své země. Tentokrát spolu s Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem na koncertě 17. 4. v Rudolfinu. Lyrická a mírně žertovná ouvertura Béatrice et Benedikt (Blažena a Beneš) Hectora Berlioze byla předehrou k nádhernému Requiem Maurice Durufle. Pro publikum byla skladba z roku 1947 velmi příjemným objevem. Její meditativní sborový part má ducha starých chorálů, part orchestrální navazuje spíše na impresionistické tradice. Ač se může zdát, že tyto dva světy nemohou jít dohromady, opak je pravdou. Vzniká bohatě kolorovaná hudební plocha s řadou důmyslně komponovaných sól, která na koncertě působila živě a bezprostředně. Kromě dramatického vrcholu v části Libera me mělo provedení i svůj vrchol lyrický – bylo jím altové sólo mezzosopranistky Carolin Masur v části Pie Jesu .
Pestrý a stylově mírně nesourodý program pokračoval po přestávce Koncertem č. 2 pro trubku André Joliveta z roku 1954. Vtipná skladba s jazzovými a bluesovými prvky ukázala, tentokrát v dobrém slova smyslu, že ČF je skutečným orchestrem sólistů. Mladý Jaroslav Halíř v sólovém partu a dechová sekce filharmoniků vytvořili sehraný ansámbl, který by jim mohl leckterý jazzman závidět. Koncert uzavřela Suita č. 2 z baletu Bacchus a Ariadna Alberta Roussela. Tady dirigent opravdu zazářil a probudil ve filharmonicích kus nefalšovaného nadšení pro hudbu.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl 29. 4. biblické drama Marie-Magdeleine Julese Masseneta. Kdo někdy slyšel některou z Massenetových oper, neobjevil v tomto oratoriu mnoho překvapivého. Efektní dramatické sekvence a fiálové scény, řadu pastorálních kantilén – ale hlavně pastózní romantickou lyričnost. Vladimír Válek přistoupil k dílu s precizní věcností a sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová provedla stěžejní part Marie Magdaleny vznešeně a se ctí. Proradný svůdník Jidáš byl v podání slovenského basisty Gustáva Běláčka celkově výraznější postavou než ušlechtilý Ježíš Jaroslava Březiny , ale tak už to někdy bývá. Že by právě o tom bylo drama Marie Magdaleny? Je dobré čas od času připomínat i méně známé operní či oratorní skladby. Člověk si ale zároveň uvědomí, že některé opusy po právu nejsou pravidelnou součástí repertoáru. Jedna výhrada je ale zásadní: Je mírně absurdní sledovat celovečerní oratorium a nemít k dispozici program s textem nebo alespoň přehledným rozpisem scén a postav.
