Dave Holland − kontrabas, Antonio Hart – altsaxofon, Robin Eubanks – trombon, Alex „Sasha“ Sipiagin – trubka, Mulgrew Miller – piano, Eric Harland – bicí. Vydáno 2008. TT: 74:16. 1 CD Dare2 Records/Emarcy 5310667 (distribuce Universal).
O nedávných vystoupeních kontrabasisty Davea Hollanda se domácí posluchači vyjadřovali výlučně v superlativech. K Dave Holland Big Bandu a Dave Holland Quintetu nyní přibyl Sextet, který se v létě představil poprvé na jazzovém festivalu v Saalfeldenu. Nechybí ani studiový debut all-stars seskupení.
Rozdíl hudby Hollandova sexteta s roky ustáleným kvintetem je zjevný na první poslech – aktuální sestava uctívá mainstreamovou tradici. Klavír se stabilnějším harmonicko-rytmickým statusem v ní nahrazuje vibrafon, který byl v kvintetu přece jen nositelem harmonické neurčitosti a zvukové zastřenosti. Právě neoposlouchaná zvukovost definovaná specifickým nástrojovým obsazením (vibrafon, trombon, alt/sopránsaxofon, kontrabas, bicí), materiál vycházející z nerovných kontrabasových groovů, schopnost sólistů v protichůdných melodiích uvádět rozkouskovaná (ale i tak lyricky nádherná) témata a svobodná kolektivní improvizace – vytvářely z kvinteta jedno z nejunikátnějších seskupení současné scény. Nový Hollandův ansámbl tuto specifičnost bohužel postrádá a nepomáhá mu ani zdánlivě hvězdnější obsazení.
Překvapením pro posluchače je repertoár vystavěný z recyklovaných témat předcházejících Hollandových projektů. Z kvartetních alb Extensions (1989)/Dream of the Elders (1995) leader přináší groovující Lazy Snake , baladicky zdrženlivou Equality , anebo na 5/4 nepravidelnosti postavenou nádhernou Processional . Z triových Triplicate (1988)/Homecoming (1995) pochází rubátově rozlehlá Rivers Run dedikovaná Samu Riversovi, latino Modern Times a swingující Double Vision nahrálo kvinteto ještě se Stevem Colemanem a Kenny Wheelerem na album Seeds of Time (1984).
Autorství si Holland uzurpoval pro sebe a jedinou výjimkou, zároveň nejunikátnějším kouskem nahrávky, je úvodní The Sum of All Parts trombonisty Robina Eubankse . Intenzivním momentem – jedním z mála s převahou pocitovosti nad raciem – se stává rozsáhlá introdukce trombonu během rytmizace bicích Erica Harlanda s pozvolným nabalováním Eubanksových kolegů. Tato koncepce udrží pozornost i při opakovaném poslechu, odkrývajíc odkazy na jazzovou historii (trombonová proklamace motivu A Love Supreme ).
Hollandovou devizou zůstává výborná volba spoluhráčů v čele s excelentním pianistou Mulgrew Millerem interaktivně stmelujícím kontrapunktické linie sólistů s prolínajícími se pásmy rytmické sekce. Hudba Hollandových seskupení nikdy neútočila prvoplánově na smysly posluchače. V porovnání s posledními alby kvinteta však méně výrazná nahrávka Pass It On postrádá intenzitu a živelnost, ovládající seskupení na koncertech.
Body: 3 z 6
