12. dubna roku 1922 se zakončila životní dráha jedné z nejvýznamnějších postav naší hudební minulosti. Legendární houslista František Ondříček zemřel náhle ve vlaku na nádraží v Miláně. Smutná událost vyvolala velkou pozornost ve světovém i našem tisku. Pražská konzervatoř, kde Ondříček působil poslední svá léta, uspořádala pietní slavnost. Zahájil ji rektor Vítězslav Novák, tryzna pokračovala projevy, z nichž nejemotivněji působilo zvolání Josefa Bohuslava Foerstera: „František Ondříček! Struna napjatá mezi nebem a zemí, jíž se dotknul prst Boží! Nástroj, jenž zpíval tíhu života i jeho slávu, radost i žal, smích i slzu, naději i útisk, stejně pravdivě, stejně přesvědčivě, stejně dojemně – jelikož z něho mluvil život.“