I fagotista Václav Vonášek patřil při provedení Wagnerovy opery Tristan a Isolda v sále Philharmonie v Berlíně k ozdobám večera, ve kterém Simon Rattle navázal na provedení této opery na Velikonočním festivalu v Baden-Badenu a spolu se stále ještě svými Berlínskými filharmoniky sám zinscenoval večer, ve kterém absence klasického režiséra nevadila. Koncertní provedení vždy umožňuje vnímat drama tak, jak jej vykreslil Wagner a nikoliv tak, jak jej pochopil či nepochopil režisér a scénograf.

Březnové dění v Bavorské státní opeře v Mnichově bylo ve znamení premiéry Maškarního plesu. Sešel se zde interpretační tým, od kterého se očekávala nejvyšší kvalita. Ta byla beze zbytku potvrzena a není možné vyslovit nejmenší pochybnost o tom, zda se tu Giuseppe Verdi dočkal dokonalého provedení díla. To je sice v jakémsi stínu za „slavnějšími kusy“, jakými jsou La Traviata, Rigoletto či

V sobotu 23. ledna se na Nové scéně opery Divadla J. K. Tyla v Plzni odehrála premiéra romantické opery Čarostřelec. Weberovo dílo se běžně hraje bez pauzy a v případě kvalitní režie je tím zajištěn nevídaný spád díla, který nedá divákovi prostor k tomu, aby vypadl z napětí a příběhu. Švýcarský režisér a scénograf Dominik Neuner si toto neuvědomuje. Kromě zbytečné přestávky po druhém jednání nabídl i

V Liberci pracují lidé, kteří jsou již na první pohled zapálení pro svou práci, a zdá se, že se jim vytvořená tvůrčí atmosféra, která sahá od krásně vánočně vyzdobeného divadla přes evidentně dobrou náladu všech zúčastněných na pódiu až po pozitivní energii proudící z orchestru řízeného Martinem Doubravským, daří přenášet i na sympatické a vděčné publikum. Dirigent nyní svou Aidu, kterou jsem s ním v Liberci slyšel již před dvanácti lety, posunul do zcela jiných sfér. Je hezké vidět umělecký

Daniel Barenboim má Berlín u nohou, je pyšný na sebe i na hudební produkce, které zde v obrovském objemu provozuje. Málokdy se vidí, aby se dirigent děkoval publiku po každém odehraném jednání, lépe řečeno, vídám to jen u Barenboima. Má na to právo. Málokterý dirigent na konci představení bere na pódium celý orchestr a dává tím jasně najevo, kdo se podílí na jeho úspěchu. Ve Státní opeře Unter den

Miloš Formáček se v divadle v Ústí nad Labem pustil do náročného úkolu. Nespokojenost i spokojenost se tak u mě střídaly v rychlém sledu. Dirigent si nedal mnoho práce s výběrem pěvců, hudebně se však na místní poměry zadařilo a premiéra Lovců perel, kterou Georges Bizet zkomponoval ve čtyřiadvaceti letech, dopadla díky jeho taktovce dobře. Výrazově zachytil exotický námět, pracoval s tempem i dynamikou, nechyběl dramatický účinek. Příjemně jsem byl překvapen, i co se jednotlivých nástrojů týká. Hůře se uvedl sbor pod vedením Milana Kaňáka, je s podivem, co zejména v první polovině večera předvedly tenorové hlasy.

Wolfgang Amadeus Mozart nám Kouzelnou flétnou věnoval dílo, které je náročné a jednoduché zároveň. Svůj úhel pohledu na tuto překrásnou operu plnou hlubokých myšlenek a nekonečně krásné hudby nám v Liberci premiérově předložil režisér Luděk Golat a mně jím udělal radost, o kterou je vhodné se podělit. K několika dílčím okamžikům, odehrávajícím se na scéně, bych snad výhrady měl, scény, přinášející v průběhu děje výborné nápady a chytrý nepodbízivý humor však drtivou většinou převažovaly a já jsem se jednoduše příjemně bavil. Tříhodinový večer utekl rychlostí nevídanou. Napomohly tomu i velmi pěkně provedené kostýmy Heleny Anýžové a přehledná a pro Golatovy myšlenky vhodně provedená scéna Jaroslava Maliny

Kdo zavítá na každoročně pořádaný letní operní festival do Mnichova, těžko může být zklamán. Orchestr Bavorské státní opery nejeví známky jakýchkoliv slabin v jakémkoliv repertoáru a očekávání jsou rok co rok veliká. Rok co rok jsou též splněná a mohou-li se opřít o událost, jakou bylo poslední životní vystoupení Waltraud Meier v roli Isoldy, težko se smiřujeme se skutečností, že poslední skutečně bylo. Úspěch to byl obrovský, ohlas u publika ještě mimořádnější. Výkon plný herecké inteligence a vokální perfekce gradoval až do závěrečného

Není potřeba déle rozebírat fakta o regionalitě a finančních možnostech našich menších divadel. Uvědomujeme si ji všichni. V Ústí nad Labem jsou sice možnosti a poměry dané, srovnávat úroveň je však nutno napřímo bez jakékoliv sklonu k omlouvání a toleranci. Opačný pohled na věc by krátkozrace vedl k snižování kvality. To si divák nepřeje. Do neupřímného plácání po ramenou se nepouštějme.

Německá opera v Berlíně v koprodukci s operou v Oslu koncem ledna uvedla premiéru Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu. Režisérem inscenace je Nor Ole Anders Tandberg a hned na začátek je nutno říci, že mě jeho pojetí příliš neoslovilo. Vedle propracované detailní práce na vykreslení charakteru hlavních postav a několika zajímavých nápadů, které zvýrazňují účinek celého díla, naservíroval očím diváků řadu momentů balancujících na hraně nevkusu a trapnosti. Scéna brutálního obtěžování a znásilnění Aksiny...