Bizetova Carmen je moderními režiséry milována mimo jiné proto, že titulní postava je příjemně poddefinována. Dekonstruktérům se otvírají se dveře pro nikdy nekončící variace jejího charakteru, které mohou gradovat v závěrečné scéně před branou do corridy. Proč Carmen umírá? Je to sebevražda? Či vražda ze žárlivosti? Metropolitní opera ovšem moderní, výbojné dekontruktivistické režie nijak nepěstuje. Jistě by se do toho byla už dávno pustila, aby...

Bolšoj těatr nemá v Čechách zase takové jméno, aby naplnil Pé dvojku. Buďme rádi, Pivovarská zahrada je přece jen snesitelnější prostředí než beton parkoviště, lemovaný desítkami chemických záchodků Toi… Mohla by být ještě snesitelnějším prostředím, nebýt umanutosti dnešní mikroportové doby amplifikovat vše jako na běžícím pásu. Ozvučení je zlo vždy, i za předpokladu optimálního mixu. A do toho měla realita Pivovarské zahrady velmi daleko. Čím sedíte dále, tím jsou dynamické poměry absurdnější: ve dvacáté řadě slyšíte nesmyslně silný...

V jedinečném prostředí Barokního divadla zazněla pocta největšímu českému baroknímu skladateli Janu Dismasi Zelenkovi, a to výběrem z jeho duchovních skladeb katolického ritu, komponovaných v Drážďanech, kam emigroval někdy kolem roku 1710. Václav Luks se svým souborem Collegium 1704 provedl některá Responsoria a Lamentationes, určené pro velikonoční bohoslužby a svatý týden před zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, jež vznikaly v letech 1722–1723, doplněné o pozdější Miserere c moll z roku 1737. Spojení hudby, jež na...

V Zámecké jízdárně vystoupil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Iona Marina ve výlučně dvořákovském programu, jehož centrem se stal Houslový koncert a moll, provedený Ivanem Ženatým. Nejvýraznější představitel české houslové školy současnosti přednesl svůj part s velkou noblesou i nadhledem, jenž je jistě výsledkem mnohaletého zrání. Sluncem prozářenou partituru, vlastně jeden nepřerušený sled lahodných souzvuků (o němž možno s jistou skepsí prohlásit, že se vyhýbá disonancím, v širším smyslu, asi jako čert kříži...

Škampovci zaujali na letošním Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově měkkým, hebkým, i dostatečně vřelým tónem – ne však přes míru, obvyklou u jiných českých souborů. Tyto zvukové kvality byly ještě umocněny akustikou Maškarního sálu, jež dává dostatečně vyniknout detailu, a to i pro posluchače v zadních řadách. Tato základní zvuková chrakteristika velmi svědčila úvodní Sukově Meditaci na staročeský chorál, provedené v cudně zdrženlivém výraze, ale umocnila i muzikantsky nervní provedení Dvořákova Klavírního kvintetu...

Vystoupení Kvarteta Pavla Haase, dnes jednoho z nejlepších českých kvartet současnosti, čile pronikajícího i na evropská pódia, bylo očekáváno s napětím. Hned úvodní Kvartet č. 1 Ervína Schulhoffa splnil všechna očekávání v plné míře. Toto dílo z roku 1925 patří k tomu nejlepšímu, co Schulhoff vytvořil. Haasovcům se skvěle podařilo vystihnout jedinečné zvukové experimentátorství díla, jeho hru témbrů i rustikální dravost, vrcholící ve 3. větě. Sordinované tutti v nejrychlejším tempu – zahráno tak, že efekt je slovem jedinečný. Říkal jsem si...

Natalia Gutman, vynikající sovětská instrumentalistka, ve své době fenomenální první dáma violoncella, a Kammerphilharmonie dacapo München. Setkání, které slibovalo mimořádný umělecký zážitek. Při pověstné úrovni i provinčních německých orchestrů jsem byl pln očekávání, třebaže jsem toho o mnichovském orchestru mnoho nevěděl. Hned v průběhu festivalového koncertu v Jízdárně mi bylo jasné, proč. Již první fráze ve smyčcích ve vstupní předehře k Italce v Alžíru, zahraná legato místo obvyklého staccata, cosi naznačovala. Přesto...

Ferhan a Ferzan Önder jsou už dlouhou řadu let vyhledávanými protagonistkami evropských koncertních pódií. Jejich klavírní repertoár obsahuje vedle transkripční literatury i pestrou řadu původních kompozic pro čtyři ruce, sahající od Mozarta až po díla Poulenkova, Bartókova, Stravinského či Lutoslawského. Zvláště díla klasiků dvacátého století jsou na německé a rakouské scéně, kde mají dvojčata své zázemí, vesměs vysoce oceňována. Skoro jsem v pokušení si zalamentovat: K čertu s Rokem české hudby, který tak trochu vnutil oběma...

Velmi hezký večer připravily návštěvníkům Maškarního sálu dvě špičkové instrumentalistky, česká harfistka Jana Boušková a jihokorejská flétnistka Jae-A Yoo. Nástrojová kombinace flétna a harfa má svou literaturu, docela početnou, přesto byl předvedený výběr značně osobitý a nešel po těch největších repertoárových pilířích. Možná byla trochu škoda, že v dramaturgii zcela převládaly sólové skladby nad duy – tato apartní zvuková kombinace by si jistě zasloužila být bohatěji dokumentována. Na úvod Sonáta pro flétnu sólo Carla Philippa...

Projekt fúze barokní hudby, jazzu a latinskoamerické hudby by mohl být docela zajímavým, byť ne novým nápadem. Na tomto poli zkoušelo své síly už mnoho hudebníků, ať přicházeli ze světa klasické hudby či jazzu. Ale nepochybně se dá stále přicházet s něčím novým, téma fúze se zdaleka nevyčerpalo. Dokonce bych řekl, že na svůj zásadní příspěvek teprve čeká. Barokní hudba v sobě obsahuje řadu rysů, které ji spojují s jazzem. Třeba duch kolektivní improvizace, umožňující tvořivě obměňovat, cifrovat, varírovat melodii nad pevným...