Večery strávené ve společnosti souboru Kremerata Baltica nesou vždy pečeť výlučného zážitku, ať už za přítomnosti jeho mistra a zakladatele Gidona Kremera či bez něj. V Rudolfinu vystoupil Kremer 14.9. spolu s korejskou houslistkou žijící v Německu, jejíž jméno uvedu raději v nominativu: Clara-Jumi Kang. Ta se uvedla hned v úvodu v kompozici lotyšského soudobého skladatele Georgse Pelecise (o němž není

Letos je garantem kvality samostatného bloku komorní hudby uvnitř stále kvalitněji obsazeného festivalu Dvořákova Praha Daniel Hope, anglický houslista, známý svými popularizačními cykly a inspirátor mnoha úspěšných setkání významných instrumentalistů, přinášejících pravidelně pozoruhodné výkony na poli komorní hudby, ať už na festivalech evropských či severoamerických. Tento žák Yehudiho Menuhina a bývalý člen renomovaného Beaux Arts Tria se významným způsobem obtiskl i do dramaturgie letošního ročníku Dvořákovy Prahy, když se mu podařilo shromáždit vskutku impozantní soupisku jmen. Jako umělecký šéf souboru Zürcher Kammerorchester přijel do Prahy a otevřel letošní komorní cyklus právě s tímto renomovaným tělesem, když kromě obligátní Malé noční hudby přednesl spolu s Ivo Kahánkem i Dvojkoncert Erwina Schulhoffa.

Během své neuvěřitelně dlouhé a plodné kariéry zůstal Yehudi Menuhin po celou dobu věrný jediné nahrávací společnosti. Od roku 1928, kdy se jeho jméno poprvé objevilo na etiketě šelakové desky, až do posledního projektu v lednu 1998, realizovaného na sklonku života, bylo jeho jméno spojeno s labelem His Master’s Voice, či alespoň s kontinuitou tohoto subjektu. Že se samotný název labelu měnil – nejprve jej spolkla EMI, od roku 2011 je součástí Warner Classics – podle toho, jak se měnil jeho právní status, to je jiný příběh. Tónu stradivárek Yehudiho Menuhina linoucímu se z proslulé trouby však mohl, obrazně řečeno,

Druhý večer vystoupil s Královskou filharmonií anglický pianista Paul Lewis v Brahmsově 1. koncertu d moll. Psát zde o významu a renomé, jež si v posledních deseti letech tento liverpoolský rodák vydobyl, bylo by snadné, ale myslím zcela zbytečné. Odkazuji čtenáře, jenž byl svědkem jeho mimořádného výkonu včera v Brahmsově Koncertu, na Lewisovu integrální nahrávku Beethovenových Sonát, jež uskutečnil v letech 2006-2008 pro Harmonia mundi. Paul Lewis má některé dispozice, ani ne tak pokud jde o pianistickou techniku, ale spíše povahy

Třetí Symfonie Gustava Mahlera je vyvrcholením jeho kosmogonických vizí, velkolepých jak co do svérázné symfonické formy, tak co do překypujícího obsahu, plného neslýchaných kontrastů. Obsahu, jejž se Mahlerovi jen tak tak podařilo vměstnat do dvou hodin (bylo nutno opustit ideu sedmivěté symfonie, zakončené závěrečnou větou „O tom, co mi vypráví dítě“). Šestivětý kolos i tak trvá 100 až 110 minut – tolik trvá židovskému tvůrci zkoumání mystéria přírody a všech jejích nezbadatelných záhad. Tolik času zabere, než se Mahler vyzpovídá

Má-li být mladý italský pěvec Vittorio Grigòlo představitelem nastupující generace lyrických tenorů, a vše tomu nasvědčuje, pak nás zřejmě čeká jen další, prohlubující se úpadek operního umění. Dojem z jeho pražského vystoupení 2. května bohužel žádný jiný závěr nedovoluje. Mladý pěvec, s jistou porcí nezpochybnitelného talentu a s již slušnou mezinárodní pověstí, disponuje sice menším, ale příjemným hlasem, který by mohl znít snad i lahodně, kdyby jej zpěvák soustavně nepřepínal. Všechna jeho hudební rozhodnutí jsou totiž

Jednota koná ve své novodobé historii výroční koncerty pravidelně 26. března, počínaje rokem 2011, kdy byla znovuzaložena po dvoustech letech. Připomeňme jen krátce, že její historie je úzce spjata se vznikem pražské konzervatoře, která byla založena, jako jedna z prvních škol svého druhu v Evropě, 24. dubna roku 1811 v tehdejším dominikánském klášteře sv. Jiljí. Její nejslavnější období je spojeno se jménem Antonína Dvořáka, který zde působil nejprve jako profesor, od roku 1891, a později i jako ředitel v letech 1901-1904. To již byla

Obnovená premiéra Mistrů pěvců norimberských, kterou MET zařadila na 2. prosince, byla ještě poznamenána dozvuky zuřivých protestů židovské veřejnosti proti říjnovému uvedení opery Johna Adamse The Death of Klinghoffer (1991)v nové, údajně antisemitistické inscenaci, jež je koprodukcí Met a londýnské English National Opera. Reakce byla tak bouřlivá (řada zpěváků dostávala písemné výhrůžky), že Peter Gelb, intendant MET rozhodl, že zruší přenos do světa. Při přenosu Mistrů v rámci met-in-hd o jedenáct dní později již vášně poněkud...