Ivan Štraus

Ivan Štraus

Profesor Akademie múzických umění v Praze. Po studiu na pražské konzervatoři a HAMU studoval jako aspirant na konzervatoři v Moskvě v roce 1966 - 1968 u Galiny Barinové. V roce 1968 byl v konkurzu vybrán jako učitel HAMU, roku 1975 z politických důvodů propuštěn a působil na Konzervatoři Pardubice. Od roku 1990 je profesorem AMU. V letech 1968-1979 byl členem Českého tria, od roku 1979 primáriem Sukova kvarteta, jako sólista vystupoval s různými orchestry doma i v zahraničí a je držitelem řady ocenění (vítěz soutěže Pražského jara 1964, cena Academy Charles Cross 1966 aj.).

Okamžiku, prodli! Skvostný Koncert pro liberecký kraj

Festival Lípa Musica slaví 20 let od svého vzniku. Jeho posláním je přinést vysokou autorskou a interpretační kulturu do severočeských krajů – Libereckého a Ústeckého. Tento koncert měl přímo název Koncert pro liberecký kraj. Divadlo F. X. Šaldy bylo skoro plné a obecenstvo vysoce ocenilo jak krásný výkon Symfonického orchestru Českého rozhlasu, tak violoncellistky Michaely Fukačové.

Václav Vacek a jeho tajemství zvuku

21. březen 2021
Václav Vacek a jeho tajemství zvuku

Druhého června by se dožil houslař Václav Vacek svých osmdesátých narozenin (2. 6. 1941 – 8. 6. 2020). Odešel v tichosti a bez větší pozornosti veřejnosti. Tento článek se snaží vzdát mu zaslouženou poctu post mortem a ozřejmit jeho význam pro českou kulturu.

Před sto lety se narodil mistr houslař Přemysl Otakar Špidlen

Před sto lety se narodil Přemysl Otakar Špidlen, mistr houslař, třetí z generace houslařského rodu. Založil jej František Špidlen (1867 – 1916), pokračovatelem byl Otakar František Špidlen (1896 – 1958) a Přemysl Otakar se postaral i o dalšího nástupce, Jana Baptistu. I ten už má syna houslaře.

Na odchod dvou velkých muzikantů

11. listopad 2019
Na odchod dvou velkých muzikantů

Smrtka si někdy pohrává s lidskými osudy svérázným způsobem. Houslista Břetislav Novotný a violoncellista Zdeněk Koníček spoluzakládali smyčcové kvarteto jako dva největší přátelé. Letos v těchto podzimních dnech zemřeli v rozmezí dvou týdnů jako dva sobě zcela cizí lidé.

Vítězem Čajkovského soutěže se stal Sergej Dogadin, Milan Al-Ashhab skončil šestý

Šestnáctý ročník Čajkovského soutěže se uskutečnil od 18. do 27. června 2019. Porota hodnotila výkony 23 soutěžících ve třech kolech. Zasedli v ní největší hvězdy současného houslového nebe, mnozí už opustili sólovou dráhu, jiní jsou ještě plně aktivní. Byl mezi nimi například zakladatel slavného Verbier festivalu Martin Engstroem (předseda), italský houslista a dirigent Salvatore Accardo nebo maďarský houslový virtuos Kristof Barati.

Milan Al-Ashhab připomněl, co znamenal pojem virtuóz

29. května 2019 se v Rudolfinu konal pražskojarní koncert vítěze Kreislerovy soutěže 2018 ve Vídni Milana Al-Ashhaba. Jeho jméno není dosud na veřejnosti známo tak, jak by si – vzhledem k ocenění z posledních let – zasluhoval. V roce 2014 se umístil ze 120 účastníků konkurzu „Zahrej si s Českou filharmonií“ na druhém místě, a brilantním i hlubokým provedením 3. a 4. části z 1. koncertu D. Šostakoviče za spolupráce ČF a Jiřího Bělohlávka prokázal jak svou mimořádně vysokou úroveň technickou, tak plné pochopení tísnivého ovzduší Šostakovičova světa. O dva roky později (2016) absolvoval HAMU s Akademickými komorními sólisty Koncertem č. 2 Bély Bartóka, za jehož emocionálně vypjaté a technicky bezchybné provedení si vysloužil obdiv jak svých spoluhráčů, tak i pět opon od nadšeného publika. Bylo vidět, že Bartókův svět je mu niterně vlastní a díky své závratné technice nemusel učinit nejmenší ústupek Bartókovým hudebním nárokům.

Vize i monument na Pražském jaru

17. květen 2019
Vize i monument na Pražském jaru

Symfonie s violovým sólem, jak bývá také Harold nazýván, vznikla 1834 na popud Nicolo Paganiniho, který chtěl od skladatele, již proslulého svým nekonvenčním přístupem k hudbě, skladbu, v níž by mohl uplatnit své mistrovství a zvuk nedávno získané Guarneriho violy.  Berlioz souhlasil, ale skladbu pojal po svém. Ne jako příležitost blýsknout se sólistickými kvalitami, nýbrž jako zpověď své romantické duše, rezonující s romantickou poemou Lorda Byrona o putování jinocha spanilou zemí, v níž přesto nenachází splnění svých představ o citovém životě dozrávající osobnosti. (Anglický název Child Harold znamená jinocha v období, než dospěje do mužné zralosti.) Žádný div, že Paganini tuto ideu odmítl. Navzdory jeho gestu se Harold stal žádanou součástí violového repertoáru a každý, kdo ve violovém světě něco znamená, cítí povinnost zanechat po sobě svědectví, jak Haroldovi rozumí právě on. (Po tomtéž zatouží zhusta i proslulí houslisté, beroucí možnost violové produkce jako vítané zpestření „jednotvárného“ houslového života…)

Nezapomenutelný večer s Hrůšou, Martinů a Severáčkem

Koncert 123. sezony České filharmonie 19. 12. 2018 naplnil všechny posluchače ve Dvořákově síni Rudolfina energií a radostí. Dal by se nazvat koncertem tisíců - hned v první skladbě, Dvořákově Te Deum, se na podium nahrnul takový dav interpretů, že nebýt rezervovaných míst pro dirigenta a sólisty neměli by si kam stoupnout…

Bavič Nemanja Radulović

6. listopad 2018
Bavič Nemanja Radulović

Ve středu 31. října byl hostem festivalu Struny podzimu srbský houslista Nemanja Radulović (1985).   V jeho životopise se to hemží slavnými orchestry a koncertními sály. Recenzent tudíž očekával celebritu. Do Betlémské kaple ale vstoupily dva artefakty. Černý oblek s výstřihem poněkud odhalujícím část mužné a napůl kosmaté hrudi, kalhoty, z nichž je asi nutno nositeli pomáhat, tak jsou úzké, nápadné až drahé boty a nad tím, co údajně dělá člověka podle pravdy odvěké, notně nakynulá brokolice černých vlasů, stále se usmívající obličej vymezený vousy, knír jak za císaře pána a mrštná figura ze scén popových kapel. Za ním vešla překrásná, zářivě načechraná blondýna – Laure Favre-Kahn, oblečená do ošklivého černého pytle, která by v opravdové Toaletě hravě přezářila monstrum vedle sebe - což se asi nesmělo stát…

Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

8. říjen 2018
Ambasador dobré vůle Henryk Szeryng

Ve víru oslav 100 let existence naší republiky by se mohla ztratit jiná světová jubilea – kdybychom si je aspoň lehce nepřipomněli. Jméno polského houslisty Henryka Szerynga (22. 9. 1918 Želazová Wola – 3. 3. 1988 Kassel),  jehož stoleté výročí narození nedávno uplynulo, by nemělo vymizet z paměti naší kultury. Jak pro uměleckou velikost, tak pro dramatický příběh jeho života a vřelé vztahy k Praze.  Syn bohatého židovského obchodníka projevoval tak výrazný hudební talent (od 5 let klavír, od 6 let housle), že tehdejšímu králi polských houslistů, Bronislawu Hubermanovi,  nedalo mnoho práce přesvědčit rodiče o nutnosti, poslat desetiletého Henryka do Berlína, k nejproslulejšímu houslovému pedagogovi, Carlu  Fleschovi. Tam získal kompletní technické vzdělání, takže v 15 letech přišel do Paříže k Jacquesovi Thibaudovi jako řemeslně dokonale vybavený houslista, hledající u něj francouzskou eleganci, barevnost zvuku a znalost francouzské houslové literatury.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.