Dramaturgická podoba symfonických koncertů na přelomu roku se již nejspíše v českém koncertním teritoriu ustálila: Česká filharmonie preferuje pestrou silvestrovskou směsici prskavkového orchestrálního potpourri kombinovaného s výstupy hvězdných instrumentálních a vokálních sólistů. Rezidenční orchestry v Praze (FOK) a Brně (Filharmonie Brno) sáhly na Nový rok po osvědčené Smetanově Mé vlasti, která nenadchne, ani neurazí, působí poněkud jako z nouze ctnost, ale slavnostnost počátku občanského roku rozhodně propůjčí (Brno), nebo osvědčených a v podstatě

V pořadí již 122. sezonu Českého spolku pro komorní hudbu otevřel v pondělí 10. 10. 2016 mimořádný komorní večer letošního rezidenčního souboru Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin), které si k více než vydařenému zahájení sezony pozvalo hosta z britských ostrovů, dirigujícího klarinetistu Michaela Colinse. Velmi dobře navštívený koncert – v pořadí již 2530. v programech Českého spolku pro komorní hudbu – otevřelo sympatické čtyřvěté dílo Emila Františka Buriana, Smyčcový kvartet č. 4 z roku 1947, prostředí ze sedmi či osmi dochovaných autorových děl tohoto žánru.

Operní soubor Národního divadla moravskoslezského pokračuje i v sezoně 2016/2017 v objevném tažení za novými dramaturgickými břehy. Premiérám Fibichovy Bouře a Brittenova Zneuctění Lukrecie předeslal na počátku nové operní sezony ostravskou premiéru Mozartova posledního dokončeného operního díla Titova velkorysost (La clemenza di Tito) KV 621 (1791). Uvést Mozartova Tita v Ostravě je dramaturgická událost srovnatelná s nastudováními Dvořákovy Armidy, Stravinského Prostopášníkova života, Wagnerova Lohengrina nebo Prokofjevova Ohnivého anděla, abych vyjmenoval alespoň některé z nedávných inscenací, které ve

Letopočet 2016 vstoupí do moderních hudebních dějin, chtě nechtě, jako přelomový. Po koryfejích nové a staré hudby Pierru Boulezovi (26. 3. 1925 – 5. 1. 2016) a Nikolausi Harnoncourtovi (6. 12. 1929 – 5. 3. 2016) odešel 2. října 2016 z podií tohoto světa britský dirigent a školením houslista, dvaadevadesátiletý Neville Marriner (* 15. 4. 1924).

Na den přesně po šesti letech a jen dva týdny před 130. výročím prvního uvedení v Leeds se do Ostravy v programu Svatováclavského hudebního festivalu vrátilo Dvořákovo celovečerní vokálně-orchestrální dílo Svatá Ludmila op. 71, B 144 (1885–1886), oratorium händelovských rozměrů a inspirací, Dvořákova archaizující poklona anglickým oratorním tradicím a fanouškům Händela, Haydna a Mendelssohna. Svátek svatého Václava mohl být festivalem příhodněji oslaven snad jen Foersterovým oratoriem Svatý Václav op. 140 (1928), na něž si však budeme muset (podobně jako na skladatelovu tvorbu na festivalu a vůbec v českých zemích) ještě

Dvořákovská diskografie Jakuba Hrůši se rozrůstá pozvolna, zato systematicky. Ke starším snímkům Dvořákových serenád Es dur a d moll, České svity, Valčíků v Burghauserově instrumentaci a americké Svity A dur, kterou jsem dosud považoval za nejpovedenější z Hrůšových dvořákovských kreací (Supraphon SU 3867-2, 3882-2, 3932-2), přibyla v lednu 2015 nahrávka pětice skladatelových koncertních předeher.

Za dva roky tomu bude již dvacet let, co je stále ještě mladé Bennewitzovo kvarteto, aktuálně vystupující ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas a Štěpán Doležal, aktivní na koncertních pódiích. Spíše těch zahraničních než domácích, jak je tomu již po generace (ne)dobrým zvykem v životě českých kvartetních souborů. Hledá-li český posluchač komerční nahrávky tohoto souboru, musí se

Recenzované CD je tečkou za jednou z nejpozoruhodnějších a nejinspirativnějších uměleckých kariér druhé poloviny 20. století, srovnatelnou snad je s osudy a vlivem Boulezovým nebo Karajanovým. CD je poslední pečetí desetiletí trvajícího vztahu mezi Nikolausem Harnoncourtem (1929–2016), souborem dobových nástrojů Concentus musicus Wien (1953) a Společností přátel hudby ve Vídni. A

Bludný Holanďan Richarda Wagnera, který si na zařazení do bayreuthského kánonu skladatelových hudebních dramat uváděných na Zeleném vršku musel počkat téměř jednu lidskou generaci po autorově smrti, je podobně jako mladší Tannhäuser a Lohengrin dokladem Wagnerova úporného hledání ideálního výsledného tvaru. Současně i autorovy ochoty vycházet vstříc dobovým provozním podmínkám a provozovacím možnostem, jen aby dílo ožilo na operní scéně

Po více než třech týdnech se ve středu 21. září 2015 zavřely brány za XV. ročníkem mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, a to v jeho domovském stánku, Dvořákově síni Rudolfina, a s rezidenčním orchestrem, Českou filharmonií. Tentokrát před ní nestál ani Jiří Bělohlávek, ani odchovanec Bělohlávkovy dirigentské líhně Jakub Hrůša, ale Semjon Byčkov, dirigent ruských kořenů s třicetiletou