Dvořákovská diskografie Jakuba Hrůši se rozrůstá pozvolna, zato systematicky. Ke starším snímkům Dvořákových serenád Es dur a d moll, České svity, Valčíků v Burghauserově instrumentaci a americké Svity A dur, kterou jsem dosud považoval za nejpovedenější z Hrůšových dvořákovských kreací (Supraphon SU 3867-2, 3882-2, 3932-2), přibyla v lednu 2015 nahrávka pětice skladatelových koncertních předeher.

Za dva roky tomu bude již dvacet let, co je stále ještě mladé Bennewitzovo kvarteto, aktuálně vystupující ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas a Štěpán Doležal, aktivní na koncertních pódiích. Spíše těch zahraničních než domácích, jak je tomu již po generace (ne)dobrým zvykem v životě českých kvartetních souborů. Hledá-li český posluchač komerční nahrávky tohoto souboru, musí se

Recenzované CD je tečkou za jednou z nejpozoruhodnějších a nejinspirativnějších uměleckých kariér druhé poloviny 20. století, srovnatelnou snad je s osudy a vlivem Boulezovým nebo Karajanovým. CD je poslední pečetí desetiletí trvajícího vztahu mezi Nikolausem Harnoncourtem (1929–2016), souborem dobových nástrojů Concentus musicus Wien (1953) a Společností přátel hudby ve Vídni. A

Bludný Holanďan Richarda Wagnera, který si na zařazení do bayreuthského kánonu skladatelových hudebních dramat uváděných na Zeleném vršku musel počkat téměř jednu lidskou generaci po autorově smrti, je podobně jako mladší Tannhäuser a Lohengrin dokladem Wagnerova úporného hledání ideálního výsledného tvaru. Současně i autorovy ochoty vycházet vstříc dobovým provozním podmínkám a provozovacím možnostem, jen aby dílo ožilo na operní scéně

Po více než třech týdnech se ve středu 21. září 2015 zavřely brány za XV. ročníkem mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, a to v jeho domovském stánku, Dvořákově síni Rudolfina, a s rezidenčním orchestrem, Českou filharmonií. Tentokrát před ní nestál ani Jiří Bělohlávek, ani odchovanec Bělohlávkovy dirigentské líhně Jakub Hrůša, ale Semjon Byčkov, dirigent ruských kořenů s třicetiletou

K pozdním plodům Roku české hudby 2014, které spatřily světlo světa paralelně v lednu 2015, patří dva živé snímky zcela, nebo spíše neznámých Dvořákových operních děl Alfred a Armida, rámujících Dvořákovo hudebně-dramatické dílo z let 1870–1903. Dvořákova první, na německé libreto Körnerovo psaná tříaktová opera Alfred B. 16 (1870) a poslední čtyřaktová opera na Vrchlického text Armida op. 115

V pondělí 7. 9. 2015, v předvečer 174. výročí narození Antonína Dvořáka, započal slavnostním koncertem ve Dvořákově síni pražského Rudolfina již XV. ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořáka Praha. Dvořákovo dílo vynesl do svého štítu a již několik let se mu věnuje nejen interpretačně přitažlivými koncerty s nejznámějšími autorovými díly na programu, ale i speciálními projekty (loňská obnovená premiéra

V letech 2003–2004 vyprodukovala francouzská společnost Harmonia mundi s tehdy ještě stále začínajícími umělci Isabelle Faust (housle, Stradivarius La Belle au bois dormant, 1704), Alexanderem Melnikovem (klavír, Jean-Baptiste Streicher, 1847) a Jeanem-Guihenem Queyrasem (violoncello, Gioffredo Cappa, 1696) dvojici CD s Dvořákovým houslovým a violoncellovým koncertem, doplněnými Dvořákovými

Nové snímky Kvarteta Pavla Haase patří v českém, a snad ještě více v anglosaském kulturním prostředí k ostře sledovaným událostem sezony. Zvláště pak, když ty předešlé snímky jsou většinou ověnčeny celou řadou cen nahrávacího průmyslu, jako tomu bylo v případě zatím posledních dvou alb se smyčcovými kvartety Antonína Dvořáka a Smyčcovým kvartetem d moll Smrt a dívka a Smyčcovým kvintetem C dur Franze Schuberta. Zaslouženou pozornost na sebe za vydatné mediální podpory aktuálně strhává i zatím poslední projekt věnovaný oběma

Většina mediální pozornosti byla v roce České hudby 2014 v souvislosti s novými nahrávkami českého kánonu artificiální hudby 19. a 20. století věnována nové souborné nahrávce Dvořákových symfonií a koncertů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem (Decca 2012–2014). Byla to mediální pozornost tak soustředěná, že upozadila nejen (doufejme, že zatím nedokončený) projekt Dvořákových symfonií s tímtéž orchestrem a jeho bývalým uměleckým šéfem Zdeňkem Mácalem (Octavia Records), ale i další zajímavé nahrávací počiny, mezi nimiž zatím