O prvním prázdninovém víkendu (2.–3. 7. 2022) vyvrcholil hudební festival Smetanova Litomyšl. Na rozdíl od pátečního koncertu 1. 7. 2022 k zahájení předsednictví České republiky Radě Evropské unie přálo o víkendu festivalovému publiku i účinkujícím počasí. A také festivalová dramaturgie, která se rozhodla zařadit do programu druhého z dvojice koncertů hostující České filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou dvě reprezentativní díla české a světové hudby 20. století – Kabeláčovu passacaglii Mystérium času a Šostakovičovu Leningradskou symfonii.

V předvečer prvního letního dne opanovala Dvořákovu síň pražského Rudolfina dobrá nálada a sluneční svit zapadajícího slunce, deroucí se mezi žaluziemi do sálu. V pondělí 20. 6. 2022 obsadil podium Symfonický orchestr Českého rozhlasu, aby z poloviny vyprodanému sálu přednesl kompozice Witolda Lutosławského a Ludwiga van Beethovena. Lutosławského Koncert pro violoncello a orchestr (1970) byl do programu nejspíše prosazen dirigentem večera Alexanderem Liebreichem, který si k tvorbě polského klasika 20. století nalezl cestu během svého působení v čele Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích. K provedení sólového partu byl pozván německý violoncellista Alban Gerhardt, jehož spíše slýcháme na dramaturgicky vyprofilovaných regionálních festivalových koncertech než na pražských podiích. Konečně dostal po čase opět možnost blýsknout se před pražským publikem, a to v reprezentativním díle světové violoncellové literatury poslední třetiny 20. století, nepsaném pro nikoho menšího než Mstislava Rostropoviče.

Páteční večer 3. 6. 2022 náležel v takřka vyprodané Smetanově síni Obecního domu závěrečnému koncertu LXXVII. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Hosty finálního festivalového večera byli po pětileté pauze opět Vídeňští filharmonikové, které na Pražském jaru či Dvořákově Praze slýcháme naštěstí stále častěji. V rámci turné střední a západní Evropou zavítali s dirigentem Andrisem Nelsonsem nejprve do Prahy, a to s rusko-českým repertoárem.

Hned na dvou koncertech letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro vystoupil francouzský dirigent François-Xavier Roth. Nejprve předstoupil před festivalové publikum v Rudolfinu v úterý 31. 5. 2022 se svým souborem dobových nástrojů Les Siècles. Ve středu 1. 6. 2022 pak opanoval podium Smetanovy síně Obecního domu s Kolínským orchestrem Gürzenich, a to v českém a německém repertoáru. Roth se tak v Praze prezentoval s oběma svými domovskými orchestry a publikum přesvědčil o schopnostech spolehlivě vést ansámbl dobového instrumentáře i standardní symfonický orchestr, sice se staletou tradicí, ale s moderními nástroji.

Idée fixe letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro je francouzská hudba, zvláště Césara Francka, a to často v nastudování hostujících francouzských umělců. Kdo se nechal unášet touto francouzskou dramaturgickou vlnou, nemohl minout koncert ve Dvořákově síni Rudolfina v úterý 31. 5. 2021. Na programu byly totiž kompozice letošního jubilanta Césara Francka (1822–1890) a Clauda Debussyho. A kdo se tohoto koncertu zúčastnil, odcházel jako ve vytržení. Podium Dvořákovy síně tentokrát náleželo jednomu z nejpřednějších světových orchestrů specializujících se na autentickou provozovací praxi barokního, klasického, romantického i moderního repertoáru, souboru Les Siècles a jeho zakladateli a uměleckému šéfovi Françoisi-Xavieru Rothovi. Rothovo jméno a zvuk jeho souboru u nás dosud znali hlavně diskofilové. Pořadatelé Pražského jara tak dali festivalovému publikum konečně možnost seznámit se živě s interpretačním stylem ansámblu, který dnes udává trend v interpretaci repertoáru z období 1850–1950 ve zvuku dobových nástrojů a jejich kopií. Francouzský repertoár je přirozeně vizitkou tohoto tělesa a jeho uměleckého šéfa, který čerpal inspirace u guru staré hudby Gardinera a Harnoncourta, aby se vypracoval ve velmi osobitou uměleckou osobnost současné evropské hudební scény.

Těch pár týdnů na přelomu května a června, patrně nejkrásnějších v roce, kdy se koná mezinárodní hudební festival Pražské jaro, spadá do vrcholného období církevního kalendáře. Liturgické oslavy mezi velikonočními a svatodušními svátky lákaly skladatele po staletí. V bohoslužebných knihách napříč církvemi a denominacemi jsou jim předepsány starobylé liturgické texty, velikonočním hymnem Oběti velikonoční počínaje a svatodušní sekvencí Přijď, Duchu stvořiteli konče, zhudebňované snad každou skladatelskou generací. Nejinak tomu bylo i v životě a tvorbě kantorů Bacha a Telemanna, jejichž hlavním podiem byl chrámový kůr a nejpočetnějším zástupem posluchačů účastníci bohoslužeb. Bach vyšperkoval nedělní bohoslužby velikonočního období, den Nanebevstoupení Páně a svatodušní svátky těmi nejpůsobivějšími ze svých chrámových kantát. Dokonale se v nich snoubí vizuální rétorika hudebního kazatele s chiliastickým vizionářstvím pietistické zbožnosti, netrpělivě, až nedočkavě očekávající Kristův druhý příchod na konci věků. Bachovy, natož Telemannovy chrámové kantáty z této vrcholné části liturgického roku u nás neslýcháme zdaleka tak často jako chrámové kompozice adventního, vánočního, postního či pašijového období. O to více uznání si zaslouží dramaturgie Pražského jara, která publiku umožnila živě si poslechnout chrámové kantáty a kompozice napsané před třemi stoletími právě pro svátek Nanebevstoupení Páně (letos čtvrtek 26. 5. 2022).

Národní zemědělské muzeum působí v Ostravě v rozsáhlém postindustriálním areálu Dolní oblast Vítkovice něco málo přes rok. Většina Ostravanů do této nové muzejní instituce cestu teprve hledá. Návštěvníkům se však muzeum otevírá i poskytováním svých prostor Svatováclavskému hudebnímu festivalu a jeho koncertní řadě „Hudební výlety“. V sobotní podvečer 20. 11. 2021 se právě v rámci této volné koncertní řady, lákající publikum do netradičních prostor, uskutečnilo vystoupení Kvarteta Pavla Bořkovce a hornisty Ondřeje Vrabce. I v malém počtu vytvořili přítomní v nejvyšším podlaží rozlehlé muzejní budovy nadšenou fanouškovskou atmosféru koncertu, který ozdobily hned dvě světové premiéry a křest nového společného alba zmiňovaných umělců.

Komorní řadu letošního XXI. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha ovládli klavírista Boris Giltburg, členové Pavel Haas Quartet a jejich pojetí souborného nastudování Dvořákových klavírních trií. Trojici komorních koncertů dnes patrně nejvyhledávanějšího českého kvartetního souboru konkurovalo služebně nejstarší domácí smyčcové kvarteto a snad i vůbec nejdéle působící kvartetní soubor kontinuálního personálního složení vůbec – Panochovo kvarteto. K pondělnímu koncertu 20. 9. 2021 si do Dvořákovy síně Rudolfina pozvalo vzácného a v Praze vždy vítaného hosta – maďarského světoběžníka a aristokrata klavíru Andráse Schiffa, který je kvartetistům dlouholetým blízkým přítelem. A také české hudbě, Janáčkovi, Smetanovi, a zvláště Dvořákovi, jemuž náležel celý večer. V mnoha ohledech to byl doslova rodinný večer v přátelské atmosféře a u bohatě prostřeného stolu Dvořákovy komorní tvorby pro smyčce s doprovodem klávesového nástroje chyběl jen violoncellista Jaroslav Kulhan, jehož na podiu zastoupil suverénně hrající a přeskromně působící Petr Hejný ze spřáteleného kvarteta Stamicova. Jeho nástroj z dílny Peregrina di Zanetto byl pro mě další hvězdou večera.