Dilema, zda má být instrumentář a interpretace hudby v souladu se svojí dobou, nebo se všemi vymoženostmi dosavadního vývoje, je přítomno po desetiletí, nikdy však nepřitahovalo tolik pozornosti, jako když specialisté na dobovou praxi opustili domovské vody „starých mistrů“ a zakousli se do kmenového repertoáru profesionálních symfonických orchestrů. V očích mnoha pozorovatelů se jedná o souboj Davida s Goliášem, neboť intonačně choulostivé a technicky méně spolehlivé nástroje brání v dosažení ideálu po všech stránkách perfektní interpretace. Víc než případný výsledek však upoutá průběh a detaily tohoto souboje dvou nesouměřitelných soupeřů.

V Brně se před řadou desetiletí ujal sympatický zvyk soustředit se v mnohaleté perspektivě na hudbu skladatele, který je takové pozornosti jednoznačně hoden, jeho cesta k obecnému uznání však stále probíhá. V případě Leoše Janáčka ještě nešlo o unikátní přístup – svému výjimečnému občanovi by asi takovou službu prokázalo kdejaké jiné město. Od 60. let se však právě v Brně začal objevovat cizinou stigmatizovaný Bohuslav Martinů, poněkud kuriózně se tam za normalizace odehrávaly československé premiéry skladeb Oliviera Messiaena (Symfonie Turangalîla v roce 1972 dokonce za účasti skladatele), v 80. letech uváděl dirigent František Jílek symfonie Gustava Mahlera, což pak v 90. letech zopakoval hostující dirigent Caspar Richter.

Janáčkova poslední opera Z mrtvého domu poutá pozornost i z důvodu záměrného dramaturgického rozvratu standardního operního schématu. Chybí příběh, hlavní hrdinové, výrazná ženská role a vlastně i smrt jako vrchol dramatu. Jako předloha posloužily dokumentárně pojaté Dostojevského vzpomínky na sibiřský trestanecký tábor. Přesto, jak asi leckdo tuší, o nic nepřicházíme. Naopak.

V jedenatřiceti festivalových dnech Concentu Moraviae proběhlo mezi třetím červnem a třetím červencem celkem 37 koncertů. V tomto počtu jsou organizátoři podle vlastních slov druzí za Pražským...

Tradiční brněnský podzimní hudební festival Moravský podzim, dřívějším názvem prostě "Mezinárodní hudební festival Brno", neprošel během svých 39 ročníků nikdy žádnou radikální přeměnou, postupem...

Najde-li se někdo, kdo v letech 1995-2006 nechyběl, když Maxim Šostakovič s orchestrem FOK postupně studoval symfonie svého otce (autor recenze se přiznává k jedné absenci hned v roce 1995), určitě...

Je to tak trochu univerzální pravidlo: v každé oblasti lidského počínání najdete věci, které vám připadají prvoplánové, zbytečné či pokleslé, a přitom je kolem nich spousta kraválu...

V krátké době přišla na trh již druhá DVD-premiéra sovětského filmu zpracovávajícího hudebně dramatickou látku Dmitrije Šostakoviče. Po ztuhle muzeálním snímku Katěrina Izmajlova (1966, režie Michail Šapiro)...

Zhruba ve stejné době přišly na trh dvě smyčcová kvarteta se stejným šostakovičovským programem: třetím, sedmým a osmým kvartetem. Výběr je to vcelku pochopitelný: třetí kvartet je autorovým prvním vskutku dramatickým...