Výborné výkony představitelů hlavních rolí, mezi nimiž byla i Štěpánka Pučálková, vynahradily v drážďanské Semperově opeře nepovedený pokus Petera Konwitschneho o ironizující režijní výklad Belliniho Normy.

Program letošního Salcburského festivalu nabídl mimo jiné i večer složený ze dvou děl, slavného Modrovousova hradu Bély Bartóka a málo známé skladby Carla Orffa De temporum fine comoedia.

Díla Giacoma Meyerbeera významně ovlivnila hudbu 19. století, ale později se začala z jevišť vytrácet. V současnosti je snaha jeho opery průběžně znovu uvádět, a tak není těžké najít v repertoárech předních scén některou z Meyerbeerových oper. Bruselská scéna La Monnaie na závěr sezony obnovila produkci opery Hugenoti z roku 2011. Premiéra musela být kvůli zvýšenému počtu nákaz covidem v souboru odložena, dokonce byl na několik dní pozastaven i provoz divadla. Představení 26. června se naštěstí už odehrálo dle plánu.

„Vyprodáno“, hlásila cedule nad pokladnou ve Vídeňské státní opeře. Hrála se Dvořákova Rusalka, a tak našince potěšilo, že je o ni v rakouské metropoli zájem. Obsazení slibovalo v hlavních rolích Piotra Beczału a Olgu Bezsmertnu.

Hudební svět začíná slavit 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena a stranou nezůstává ani Staatskapelle Dresden se svým šéfem Christianem Thielemannem. Jakýmsi prologem byla série prosincových koncertů, na nichž zazněly první tři skladatelovy symfonie.

Řekne-li se Brusel, opernímu příznivci se vybaví divadlo La Monnaie, reprezentující belgickou federaci. Brusel však disponuje ještě další, městskou scénou, známou pod zkratkou KVS, neboli Koninklijke Vlaamse Schouwburg, Královské vlámské divadlo.

Salcburský festival je sice hlavně operní přehlídka, nicméně nabízí i obsáhlou sérii koncertů. Kromě Vídeňských filharmoniků, kteří mají vlastní řadu, tu hostují i další významná tělesa.

Poslední premiérou letošní sezony Vídeňské státní opery byl Verdiho Otello. Do paměti se příliš nezapíše, určitě ještě méně než loňská inscenace v Mnichově.