Dina Šnejdarová
Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.
John Holloway uzavírá po čtrnácti letech své biberovské objevování snímkem Der Türken Anmarsch (deska tvoří druhý díl k předchozímu titulu Unam Ceylum). Z Biberovy sbírky Sonatae Violino...
Kniha Marie Kulijevyčové je věnována - jak napovídá její název - osobnosti české top cembalistky Zuzany Růžičkové. Kdo ale čeká, že je celý text veden po obvyklé životopisné ose, bude...
Angela Hewitt - od malinka jsem věděla, že Bach je největší
11. září 2005
"Praha byla úžasná" - tak nádherné město. Rudolfinum je dokonalým prostorem pro klavírní recitál," napsala kanadská pianistka Angela Hewitt na svých webových stránkách po letošním vystoupení na Pražském jaru.
>Cembalista, varhaník, hráč na klavichord a různé typy fortepian, dirigent, badatel. Jos van Immerseel, který letos opět vystoupil na festivalu Concentus Moraviae, je interpret s poměrně dlouhou uměleckou historií. Na scéně nejen staré hudby se pohybuje od 70. let 20. století, svůj repertoár expandoval třeba i na hudbu Borodina nebo Ravela. Pokud by někdo čekal, že je dnes usedlým umělcem bohorovně rozdávajícím moudra, byl by na velkém omylu.
Letošní rok přeje velkým a odvážným projektům. Po cyklu Bach-Praha-2005 přichází další velký počin, realizace oratoria Bronzový had Jana Dismase Zelenky. Iniciátorem této myšlenky je jeden z propagátorů staré hudby u nás ADAM VIKTORA.
Schola Cantorum Basiliensis (SCB) je pojem, který budí v oblasti provozovací praxe staré hudby úctu. Narazíte-li na někoho, kdo zde získal nejvyšší metu čili diplom, použijte ze svého zvukového repertoáru přinejmenším obdivné zamručení ...
Hudba, v níž se setkává "staré" s "novým", tradiční renesanční polyfonie s barokními novinkami, ať jde třeba o benátskou dvousborovost, hudebně rétorické figury nebo deklamační prvky, nalákala už na svou stylovou pestrost řadu interpretů.
Rytířské sály pardubického zámku jsou pastvou pro oko. Fragmenty raně renesančních maleb na sebe okamžitě připoutají pozornost, zvlášť v případě Vojtěchova sálu, kde nevíte, kam se podívat dřív. Využijí-li se takové prostory pro koncert staré hudby, dostane se publiku představení i s kulisami.
Kanadská pianistka Angela Hewitt je už řadu let zkušenou plavkyní v hlubinách bachovského oceánu.
Stalo se jako v pohádce, že z "dobrých chlapců" vyrostli ještě lepší mladí muži a začali si říkat "gentlemeni". Navíc se zdá, že jejich příběh bude mít navzdory výzkumům neoficiálního vítěze soutěže o Největšího Čecha i šťastný konec.
