Inspirativní večer s dílem Josefa Bohuslava Foerstera

Mezinárodní společnost Josefa Bohuslava Foerstera uspořádala symbolicky v den narození Antonína Dvořáka, tedy 8. září, hudební pořad s názvem Kantoři a žáci v komorním díle J. B. Foerstera. Netradičně pojatý večer se konal v sále Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Jeho součástí bylo i mluvené slovo a díky tomu se připomněla mimo jiné dvě výročí osobností, jejichž životní osudy se protnuly právě s Foersterovými: 150 let od narození skladatelova dlouholetého přítele Františka Bílka a 110 let od úmrtí Josefa Václava Sládka, jehož tvorbu Foerster celý život obdivoval a na jehož texty komponoval.

Předsedkyně společnosti, mezzosopranistka Olga Černá, sestavila dramaturgicky přitažlivý program, jehož náplní bylo výhradně Foersterovo dílo, téma kantorů a žáků se objevilo při četbě úryvků z Foersterových pamětí Poutník v cizině. Ty Černá doplnila dalšími informacemi ze skladatelova života a vlastními postřehy, čímž vdechla celé akci mile osobní ráz. Muzejní knihovna dotvořila atmosféru – kdo by se necítil dobře v obklopení výstavně vázaných knih –, nechyběl tedy ani salonní rozměr.

Z Foersterova dosud ještě nedostatečně hraného sólového klavírního díla zazněla Píseň lásky z cyklu A jabloně kvetly op. 52 a dvě části ze Skladeb pro mého synáčka op. 72 (III. Allegro, ma non troppo a IV. Andante), jež vznikly ve Vídni počátkem 20. st. Malé křídlo Petrof nebylo sice kvůli vyšší vlhkosti zcela ve formě, avšak klavíristka Adéla Ludvíčková si s tím bravurně poradila, vytáhla z nástroje jeho lepší zvukové stránky a vtiskla hudbě patřičný výraz. Píseň lásky byla introspektivní, oduševnělá a poetická, skladby věnované synovi Alfredovi, který se Josefu Bohuslavovi a pěvkyni Bertě Foersterové-Lautererové narodil na podzim roku 1905, něžné, až dojemné. V citaci lidové písně mnozí slyšeli Andulko šafářova.

Vojtěch Mahelka, Adéla Ludvíčková, Štěpán Filípek, foto MSJBF

Jako ukázka melodramatické tvorby na Sládkovy texty posloužila první dvě čísla opusu 162 z roku 1940, sociálně laděné Cikánské děcko (Ze života, 1884) a lyrická Laň (Dvě knihy veršů: Lethe a jiné básně, 1909). Dlužno dodat, že Foerster byl kromě Antonína Srby, žáka Vítězslava Nováka, jediným skladatelem, který Sládkovy texty použil pro melodramy, většinou je autoři zhudebňovali v obsazení pro mužský sbor. Kontrastní texty zvolených melodramů vynikly zejména díky interpretaci: první přednesla expresivně a dramaticky Ivana Krausová (spolupracuje mj. se Šporkovým triem, hrála v divadlech Máj Praha, DS Radar Praha nebo divadelním Studiu ´13), druhý poeticky, něžně a étericky Olga Černá. S obtížností klavírního partu se opět výtečně vyrovnala Adéla Ludvíčková, jejímž nelehkým úkolem bylo „kroužit“ kolem mluveného slova a být vždy včas na správném místě.

Závěr večera patřil Klavírnímu triu č. 2 B dur op. 38 (1894) z období skladatelova působení v Hamburku, kde se poprvé setkal a posléze spřátelil s Gustavem Mahlerem, tehdy dirigentem místního Městského divadla. V provedení členů Zbraslavského tria ve složení Adéla Ludvíčková, Vojtěch Mahelka a Štěpán Filípek vynikl zejména melancholický náboj třívěté kompozice, jejíž nezvyklé zakončení v Adagiu – vskutku skoro až mahlerovsky tesklivém – nejednou vyvolává u posluchačů rozpaky. Přesto můžeme dílo považovat za jakýsi protiklad Symfonie č. 2 F dur op. 29, v níž skladatel reaguje na předčasné úmrtí milované mladší sestry Marie.

Zbraslavské trio vzniklo sice teprve před rokem, ale tvoří ho zkušení muzikanti, jejichž projevu nechybí inteligence, souhra a snaha o vzájemnou empatii. Všichni jsou pedagogy ZUŠ Praha – Zbraslav, Ludvíčková je úspěšnou absolventkou Pražské konzervatoře ze třídy Františka Maxiána ml. a brněnské JAMU v oboru klavírní pedagogika u Jana Jiraského, houslista Vojtěch Mahelka vystudoval na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u Jiřího Tomáška a je též vedoucím muziky Rozmarýn. Violoncellista a skladatel Štěpán Filípek absolvoval brněnskou JAMU pod vedením Miroslava Zichy a Jozefa Podhoranského, na Konzervatoři Brno kompozici u Radomíra Ištvana. Je rezidenčním umělcem mezinárodního festivalu soudobé hudby Forfest, dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem na dokumentaci současné tvorby pro violoncello.

Aktivity Foersterovy společnosti v čele Olgou Černou, která se vedle toho zaměřuje ve své koncertní činnosti kupříkladu na tvorbu terezínských autorů, stojí za posluchačskou pozornost. V jeho díle je stále mnoho k objevování a zářijový podvečer, na který z obrazu v sále dohlížel další letošní jubilant Jan Amos Komenský (1592–1670), to vrchovatě potvrdil.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější